Bojím se, že je moje rodina prokletá

Začaly se na nás řítit katastrofy ze všech stran. Jsem tak bezradná, že jsem nechala náš dům vysvětit a zavalila ho různými amulety.

Je to už více než třicet let, co jsem se zamilovala do svého manžela Tomáše a letos to bude pětadvacet let, co jsme se stali manželi.Vůbec toho nelituji, naopak si jsem jistá, že právě on je ten pravý a jediný v mém životě. To, co řada lidí nechápe, je to, že se máme stále stejně rádi, i když se nám pomalu objev ují první šediny. Máme dva zdravé s yny, kteří se již staví na vlastní nohy, ale z „mama hotelu“ se jim asi ještě dlouho nebude chtít.A nám to nevadí. Oba jsme s manželem šťastní, že máme své děti doma. Jsme zkrátka spokojená rodina. Co mi tedy chybí? Proč nemohu v noci spát a koukám do stropu? Čím dál více totiž poslední dobou přemýšlím nad dramatem naší rodiny, které se dá spíše nazvat tajuplným prokletím, Bojím se, že prokletí může každým dnem zaklepat na dveře našeho domova.

Proč to udělal?

Můj dědeček se za nevyjasněných okolností oběsil na trámu ve stodole, ještě než jsem se narodila. Byl to moc hodný, pracovitý člověk,. Proč to tehdy udělal, na to nikdo nikdy nepřišel.Babička se s je ho smrtí  nikdy nevyrovnala.  V naší rodině se vyprávělo, že to ne  byl jediný muž, který takto podivným způsobem ukončil svůj život. Podobně odešel prý také prastrýc. Když se chystala moje svatba s manželem, stalo se něco podobného – ale v jeho rodině.Pozváno bylo tehdy zhruba šedesát hostů, takže to nebyla žádná malá svatba. Už se blížil čas, a můj nastávající tchán nikde. Tomáš se vydal za jeho kolegou domů, protože pevnou linku v kanceláři nikdo nebral.Mobily v té době totiž ještě nebyly. Kolega však tvrdil, že tchán z práce dávno odešel. Do auta k Tomášovi přisedl můj taťka a vydali se manželova otce hledat. V práci opravdu nebyl, zastavili se ve třech hospodách, které byly při cestě a také v místních obchodech.Nikdo o něm nevěděl, nic neslyšel. Zavolali jsme na policii. Ta našla tchánovu motorku opřenou v lese o strom asi kilometr od hlavní silnice. A tchána pověšeného na stromě. Z nepochopitelných důvodů se rozhodl ukončit svůj život.Proč to udělal? Nikdo neměl tušení. Svatba se nekonala. Sál se hosty naplnil, ale těmi smutečními.

Jak zastavit prokletí?

Za pět měsíců od této tragické události se narodil náš prvorozený syn.Rány byly ještě živé, ale náš Honzík dokázal rozbourat všechny hradby, které vystavily černé chmury. Zase jsme se začali smát a žít naplno, ale to proto, abychom to v ytěsnili. A pak přišel i druhý syn. Manžel si na rodině velmi zakládá.Slušně vydělává, co řekne, to platí, ale já začínám mít strach, je to taková podivná intuice, aby se historie z nějakých důvodů neopakovala. Bojím se ho zeptat, zda ho něco netrápí. A tak se zatím trápím já,  den ode dne mám větší strach, abych jednoho dne nepřišla o manžela a kluci o tátu… A tak nakupuji různé talismany, amulety, kameny pro štěstí, zvonečky na zápraží, orgonity, co přitahují pozitivní energii, abych to prokletí, které mi nedá poslední dny v noci spát, zastavila v čas a jednou provždy zlomila.

Blanka (47), Žatecko .

reklama
reklama