Po smrti zetě začala Milena strašně pít. Všichni ji opustili, jen já to nedokážu. Je to přece moje jediné dítě. Moje síly mě ale pomalu opouštějí...
Moje dcera Milena pije už patnáct let. Zpočátku to měla celkem pod kontrolou, poslední tři roky nad ní metla lidstva ale vítězí. I vnučka Eliška dala od mámy ruce pryč. Jakmile jí bylo osmnáct, odstěhovala se. Mileně je 46 let, vypadá však minimálně o deset let starší.
Pije cokoli – pivo, laciné víno i tvrdý alkohol. Ona sama ve svém pití žádný problém nevidí, má ho prý pod kontrolou. Já to ale vidím jinak. Neustále ji tahám z průšvihů, omlouvám se sousedům, platím za ni na záchytkách.
Odchod manžela
Spouštěčem byl odchod zetě před patnácti lety. Spáchal sebevraždu, zkrachoval při podnikání, a tu hroznou ránu neunesl. Jak byla Milena silná po celou dobu manželství, tak se v ní všechno po manželově smrti zhroutilo.
Občas se napila, a bohužel neznala míru. Vnučce Elišce bylo 14 let, když její táta zemřel, a za pár dní nato našla na zemi bezvládnou mámu. Myslela si, že je taky mrtvá, a dostala hysterický záchvat. Její máma ale byla jenom namol opilá. Od té doby se dceřiny excesy s alkoholem opakovaly.
Dokud chodila do práce, pila přes týden jen trochu, víkendy ovšem byla po oba dny pod obraz. O domácnost jsme se staraly já s vnučkou, ta se ale před třemi lety odstěhovala, prý už na to nemá nervy a chce žít svůj život. Jenže já v tom dceru nemohla nechat.
Přišla naděje
Pak si našla přítele. Nastěhoval se k ní a dcera se srovnala. Doufala jsem, že už moji pomoc potřebovat nebude. Jenže to vydrželo pár měsíců, pak se jednoho dne opila, udělala scénu a přítele z bytu vyhodila. Proč, dodnes nevím.
Milena postupně ztratila veškeré zábrany. Pije, kdykoli ji to napadne. Pak opilá volá, abych ji vyzvedla, nebo za ni zaplatila útratu. Já už na to nemám sílu, ani finance. Když jí říkám, že už toho mám dost, aby se šla léčit, odmítá. Prý žádnou léčbu nepotřebuje...
Rada nad zlato
Jsem na ni úplně sama. Vnučka mi řekla, že se za mámu stydí, má už svou vlastní rodinu, manžela, maličké dítě a hodlá zapomenout na celé své strašné dětství. A já mám prý co nejrychleji udělat totéž, nebo se z toho zblázním. Já vím, má pravdu, jenže Milena je moje dcera. Komplikuje mi život, taky mě kvůli ní opustil přítel.
Prý už se nemohl dívat na to, jak se ničím. Kdykoli se něco s dcerou děje, všeho nechám a běžím ji zachraňovat. Radila jsem se s psychologem, a ten mi řekl, ať ji nechám klesnout na dno, ať sama pozná, jaké to je, když není nikdo, kdo by jí pomohl. Takhle prý ví, že jsem neustále nablízku.
Anna (69), Chomutov
