Podivné stavy, kterými jsem náhle začala trpět, jsem si nedokázala vysvětlit.
Můj život se odvíjel klidně a bez problémů. Těšila jsem se pevnému zdraví a jen tak nic mě nerozhodilo. Ze dne na den se to ale všechno změnilo. Začala jsem mít pocit, že mám někoho přímo za svými zády. Jakmile jsem se ohlédla, nikdo tam ovšem nebyl.
Opakovalo se to čím dál častěji. Připadalo mi, že nějak začínám ztrácet rozum. Nejprve jsem to přikládala za vinu přepracovanosti, ale ani týdenní odpočinek mi nepomohl. Vůbec jsem netušila, co s tím mám dělat.
Hledala jsem jakékoliv vysvětlení
S trochou sebepřemáhání jsem nakonec navštívila psycholožku. Ta mi ale jen předepsala nějaké uklidňující léky, které jsem do sebe cpát nechtěla. Vyprávěla jsem o svých pocitech kamarádce Monice. K jejím zájmům patřila mimo jiné i magie.
Monika mi řekla, že mě možná pronásleduje nějaký démon. Já jsem vždy uvažovala spíš střízlivě, ale nyní jsem si nevěděla rady. Proto jsem hledala jakékoliv vysvětlení, ať už znělo sebevíc šíleně. Byla jsem ochotná věřit i teorii o démonovi, pokud mi to nějak pomůže.
Moje pocity, že mám někoho za sebou, dál přetrvávaly a tak jsem na radu Moniky zašla za jednou léčitelkou. Kamarádka slibovala, že mi ta žena určitě pomůže. Dost mě odrazovalo, že se jedná o placenou návštěvu, ale nechala jsem se přesvědčit.
Zjistila jsem, kdo to je!
Hned první otázka té léčitelky mě vyděsila. Zeptala se mě totiž, zda jsem si vědoma, že jsem nepřišla sama. Řekla mi, že se ke mně přichytila zbloudilá duše jednoho muže, kterého jsem kdysi znala. Jméno mi neprozradila, měla jsem jen zapátrat mezi známými, kdo nedávno zemřel.
Pak jsem měla zajít do kostela a pomodlit se za jeho duši. Poslechla jsem její radu. Obvolala jsem několik kamarádů a kamarádek z minulosti. Zjistila jsem, že před čtvrt rokem tragicky zahynul jeden spolužák ze základní školy. Udělala jsem to, co mi léčitelka poradila. Od té doby se už ten děsivý pocit někoho za zády nikdy neopakoval.
Anna L. (60), Děčín
