S hrůzou jsem očekával každou noc, duch se chtěl pomstít

Šoural se pokojem k posteli a dusil mě. Rodiče mi nevěřili, a tak nezbývalo, než proti přízraku bojovat sám. Vysvobodilo mě až bourání domu a náhradní byt.

Dokud jsem byl malé dítě, žádná noční můra se mi nezjevovala. Nastalo to až ve chvíli, kdy jsem začal studovat na místním gymnáziu. Měli jsme malý byt ve starším domě v Mostě a já spával v ložnici společně s rodiči. Jednou v noci jsem upadl do zvláštního stavu, v němž jsem viděl celý pokoj osvětlený matným šedavým přísvitem. Nemohl jsem se pohnout, nohy i ruce jsem měl bezvládné, moje mysl ale byla při vědomí. Najednou jsem uslyšel tiché, šouravé kroky. Připomínalo to chůzi v ponožkách. Na prsou jsem náhle pocítil hrozný tlak, nemohl jsem se nadechnout ani vydechnout. Zdálo se mi, že mám celé tělo ochromené. Vypadalo to, že mi na prsou sedí nějaká obrovská temná můra.

Nikdo mi nevěřil

Když jsem příhodu druhý den vyprávěl rodičům, táta mi s úsměvem řekl, že se mi to všechno zdálo, protože jsem se večer moc nacpal. Tak jsem o svých zkušenostech s temnou bytostí, co mě dusila, už nemluvil, přestože jsem z hrůzou očekával každou noc. Tak jsem trpěl několik měsíců a moje děsivé zážitky nabývaly na intenzitě. Jedné noci jsem opět upadl do známého příšerného stavu a zase uslyšel ony šouravé kroky. Protože byl právě úplněk a světlo měsíce osvětlovalo pokoj, spatřil jsem u nohou postele stín, který houstl, až z něj vznikla lidská postava. Černý zjev přešel k nočnímu stolku u mé hlavy. Opřel se o postel a těžkou rukou začal tlačit na mé rameno a přitom mi něco šeptal do ucha. Připadalo mi to, jako když bublá voda. Vyděšeně jsem vykřikl a tak se vytrhl ze stavu strnulosti. Postava zmizela. Rodiče, které jsem probudil, se vyděšeně vyptávali, co se stalo. Díky dřívějším zkušenostem jsem ale raději tvrdil, že se mi něco zdálo.

Potkal jsem zaklínače

Stalo se to v knihovně, kde jsem hledal nějakou literaturu, která by mi mohla v mém problému pomoct. V dané době to bylo ale nemožné. Jak jsem se vyptával knihovníka, zaslechl náš hovor starší muž. Počkal na mě před knihovnou a zeptal se, jaký mám problém. Zabývá se prý už léta spiritismem, a mohl by mi poradit. Byl jsem šťastný, že mi konečně někdo můj zážitek věří, a tak jsem neváhal ani chvíli. Ten muž mi sdělil, že půjde zřejmě o ducha, který po smrti nenašel klid a mohu ho zapudit modlitbou za spásu jeho duše. Nic takového jsem neuměl, a tak jsem rychle vytáhl blok a tužku a psal. Do večera jsem se modlitbu naučil a čekal…

Duch byl spokojen

Asi se mi to podařilo, neboť od té doby jsem spal už klidně. Teprve mnohem později jsem se dozvěděl, že v místnosti, kde byla naše ložnice, za války spáchal sebevraždu člověk pronásledovaný gestapem. Zajímal jsem se i o další záhadné události ve svém okolí a musím říct, že ve starém Mostě existovaly celé strašidelné domy. V 70. letech se část starého Mostu bourala. Procházel jsem ruinami našeho domu a viděl lidské kosti vyhrabané na povrch. Několik místních „sběratelů“ si jich pár odneslo domů. Mrtví tím ale nejspíš nebyli nadšení, protože se brzy po tom v nových bytech těchto lidí, kteří si odnesli domů lebky nebo jiné části koster, začaly dít divné věci.

Josef V. (56) Most .

reklama
reklama