Bylo to opravdu velké paux pax. Spousta lidí by si mě za ten kousek pořádně „vychutnala“. Naštěstí jsem ale „narazila“ na paní Jarmilku.
S kamarádkou Markétou jsme zamířily ke kavárně. Dobrou kávičku a načančaný dortík nikdy neodmítnu. Byl krásný letní den a sluníčko pěkně pražilo. „Dnes to vidím na polárkáč.“ Nadhodila jsem. Markéta nadšeně souhlasila.
Ale rychle dodala. „Já si ale dám svůj oblíbený zmrzlinový pohár.“ Jenže já jsem prostě na klasiku. A tak jsem si objednala polárkový dort.
Byl příliš ztuhlý
Když nám všechno přinesli, s chutí jsem se lžičkou zakrojila do dortíku. Jenže ouha! Byl příliš zmrzlý. Zabrala jsem ještě jednou a pořádněji. Kus dortu se odštípl a neuvěřitelně rychle odlétl kamsi z talířku.
Zůstala jsem sedět celá zkoprnělá a rozhlížela se, kam tak mohl doletět. Markéta si v klidu dál ujídala svůj zmrzlinový pohár a ničeho si nevšimla. Asi zalétl někam na podlahu, uklidnila jsem se.
Paní se hrozně rozčilovala
Pomalu jsme s Markétou dojídaly a domlouvaly se, že ještě zajdeme do nedaleké hoparku na procházku. Najednou se od vedlejšího stolu ozvala velmi peprná nadávka. A pak ještě křik.
„No to snad není možné. Které prase.“ Decentní dáma v letním kloboučku držela v ruce otevřenou kabelku. Když jsem se podívala na její ruku, kterou z ní vytáhla, ihned mi to došlo. Můj odlétlý polárkáč přistál právě v této kabelce. Co teď?
Přiznání bylo polehčující
Zaváhala jsem jen chvíli a pak jsem vykročila k rozčilené dámě. Vše jsem jí vysvětlila. Zpočátku na mě nevěřícně koukala. Pak se zamračila, ale vzápětí se rozesmála na celé kolo.
To atmosféru dokonale odlehčilo. Společně jsme vyčistily rozteklou zmrzlinu z kabelky paní Jarmily. Tak se jmenovala. A já ji pak pozvala na sklenku růžového vína. S Markétou jsme se také přidaly. Za chvíli jsme si už všechny tři vesele povídaly.
A Jarmila nakonec uznala, že ten můj ekvilibristický kousek s polárkovým dortem jí přinesl štěstí. Byla už nějakou dobu vdova a byla dost sama. Teď našla dvě dobré kamarádky. Od té doby totiž s námi podniká spousta akcí a hodně se nasmějeme.
Irena T. (52), Opava
