Žila jsem jen s mámou. Finančně jsme na tom moc dobře nebyly. Když se naskytla příležitost pracovat v hradní pokladně, ihned jsem souhlasila.
Bydlel tam jeden kluk s rodiči – všichni mu říkali „princ“. Jeho otec na hradě pracoval jako kastelán a jeho maminka vypomáhala s pracemi, které byly zrovna potřeba.
Tenkrát mi bylo necelých sedmnáct let a prastarý hrad tyčící se nad městečkem mě dvakrát nezajímal. Ale když jsem zjistila, že tam bydlí On, začala jsem se těšit na každou svoji směnu a také jsem se na ni vždy pečlivě upravila, aby mi to slušelo.
Vůbec si mě nevšímal
Se zájmem a plná očekávání jsem pak zírala do gotických oken, zda se za nimi nemihne jeho silueta. Většinou ale marně. Občas jsem ho někde potkala, třeba na poště nebo v potravinách. Bohužel jsem ale pro něj byla vzduch.
Ke všemu to vypadalo, že se líbí snad úplně všem holkám z podhradí. Mým jediným trumfem v rukávu oproti nim byla moje brigáda v pokladně. Kromě toho, že jsem mu tak mohla být více na očích, jsem navíc mohla pomoci matce, se kterou jsme bydlely samy a počítaly jsme tak každou korunu.
Neodbytný protiva
Z pokladny jsem měla perfektní výhled na celé první nádvoří. Když jednou o sobotě přijeli šermíři, jeden z nich, zarostlý obr v rozepnuté košili, asi aby byly vidět jizvy ze soubojů, mě neustále obtěžoval.
Pořád za mnou chodil a hučel do mě, ať se vykašlu na pokladnu a jezdím s nimi po hradech. Řekla jsem mu, že se asi zbláznil a ať mi dá pokoj. Ale lezl za mnou pořád. Táhl z něho laciný alkohol. Byl mi odporný.
Nečekaně se mě zastal
Kupodivu si toho všiml i můj idol a jednou na něj křikl, ať už mě konečně přestane otravovat. Ten otrapa vycenil zuby a normálně vytáhl meč. Pověsila jsem se mu na ruku a ječela jako šílená. Přiběhl kastelán a volal na něho něco jako: „Prokope, máte poslední varování!“ Onen Prokop byl nejspíš známá firma.
Ale vzpomínám na něho s vděčností, protože jsem se vlastně díky němu seznámila s Kamilem, jak se můj objev z hradu jmenoval. Ještě to odpoledne za mnou přišel a nabídl se, že mě, až skončím v pokladně, provede hradem. Měl své vlastní klíče. Samozřejmě jsem souhlasila.
Procházka hradem
Hned v úvodu naší prohlídky mě vzal za ruku a zamířili jsme druhým nádvořím nahoru na ochozy, pak do knihovny a do obrazárny. V rytířském sále mě chtěl políbit, ale ozvalo se podivné zakašlání. Odskočili jsme od sebe a zjistili, že opodál utírá prach ze sekretáře jeho máma.
Tak jsme utekli do přilehlé zahrady, kde jsme si náš první polibek už vychutnali plnými doušky. Ostatně, dodnes na něj moc ráda vzpomínám, stejně jako na další veselé i dramatické historky, které provázely naše seznámení.
Anežka B. (58), Olomouc
