Syndrom vyhoření je většinou považován za nemoc postihující workoholiky a jedince, kteří jsou v zaměstnání vystaveni psychické zátěži. Postihnout ale může kohokoli. Zvýšenému riziku jsou vystaveny třeba i matky na mateřské dovolené, lidé žijící v dlouhodobě neuspokojivém vztahu nebo ti, kdo pečují o vážně nemocnou blízkou osobu.
Obraz nemoci
Rozpoznat vyhoření není úplně jednoduché, protože příznaky mohou být poměrně různorodé. Ve většině zjištěných případů je ale přítomna dlouhotrvající únava, otupělost, neschopnost radovat se z toho, co vám dříve běžně dělalo radost. I přesto se postižený jedinec snaží věnovat se své práci nebo úkolu na sto procent, jako doposud.
Jenže únava se jakoby bezdůvodně stupňuje a postižený podléhá výčitkám svědomí a frustraci. Klesá jeho sebevědomí i výkonnost, objevuje se cynismus a negativismus. Nakonec už člověk postižený vyhořením nemá žádnou motivaci a své snažení o cokoli vzdává.
Vážná varování
Únava a frustrace občas postihnou skoro každého. Na pozoru byste se měli mít, když u sebe začnete pozorovat zhoršenou schopnost soustředění, problémy s pamětí nebo nezvyklé změny nálad. Vyhoření se kromě psychických potíží projevuje i fyzicky. Časté jsou problémy se spánkem, bolesti zad, opakované infekce nebo déletrvající zažívací obtíže. Pokud u sebe pozorujete souběh několika psychických a fyzických příznaků vyhoření, je nejvyšší čas vyhledat odbornou pomoc.
Pomůže terapie
Hodně lidí si myslí, že se jim podaří vyhoření překonat, pokud zmírní tempo. To není tak docela pravda. Vyhoření není obyčejná únava. Aby se člověk uzdravil, potřebuje něco jako psychický restart.Ten je ale možný pouze s pomocí odborníka. Psycholog či psychiatr navíc dokáže odhalit, zda nejde třeba o depresi, akutní stresovou reakci nebo jiné obtíže, které se demonstrují podobnými příznaky. V počátcích léčby je někdy nutné podat i vhodné léky, které nemocnému umožní uvolnit se a zbaví jej alespoň části obtíží.
Vyhněte se problémům
U syndromu vyhoření dvojnásob platí, že je jednodušší mu předcházet, než jej léčit. V první řadě se zamyslete nad tím, jaké na sebe máte nároky a jestli je to, co od sebe očekáváte vůbec reálné. Důležité také je, nenechat se využívat okolím. Naučte se prostě říkat ne. S tím jde ruku v ruce zdravá sebeláska. Buďte na sebe hodní a nebojte se občas zachovat i trochu sobecky. Velkou roli hraje schopnost otevřeně sdělovat své pocity. Když budou lidé ve vašem okolí vědět, že se také občas necítíte dobře, že se vám do něčeho jednoduše nechce, budou vstřícnější k vašim potřebám. V neposlední řadě je potom prevencí péče o fyzickou formu. Pohybem se můžete zbavit negativních emocí a zlepší se tvorba hormonů štěstí. Vhodný je třeba nordic walking nebo jóga. .
