Když sestra zemřela, moc mi chyběla! Když mi bylo nejhůře, volala jsem v noci její jméno. A ona najednou přišla!
Sestra zemřela, když mi bylo sedmnáct. Byla o patnáct let starší, a tak se po smrti maminky stala mou největší oporou. Dá se říct, že mě vychovávala. Byla jsem v podstatě takové její nejstarší dítě, její děti byly jen o málo let mladší než já.
Díra v srdci
Po smrti sestry jsem se odstěhovala daleko z rodného kraje. Žila jsem v naprostém odtržení od příbuzných. Neměla jsem k nim vztah, a tak mě nic do rodné vesnice netáhlo. Trvalo mnoho let, než jsem se s těžkou ztrátou vyrovnala. Dvacet let jsem nejezdila ani na Dušičky. Už jen myšlenka, že uvidím sestry hrob, byla pro mě srdcervoucí. Ale pak přišla chvíle, kdy se na mě vrhly těžké životní události.
Setkání na hřbitově
Manžel mě opustil, děti odešly z domova a v práci to také dobré nebylo. Celé noci jsem nemohla spát a přemýšlela, co se svým životem dál. A najednou jsem cítila potřebu sednout do auta a jet na sestry hrob. Všechno jí to říct, vyzpovídat se. Vesničku jsem si pamatovala zkresleně, jak to po tolika letech bývá. Hřbitov tam byl jediný, tak jsem nemohla zabloudit. Procházela jsem jej a hledala na náhrobcích to správné jméno. Položila jsem věnec na hrob a zapálila svíčku. S lehkou nostalgií jsem se zamyslela. „To snad nemůže být pravda,“ vytrhl mě z rozjímání čísi hlas. „Jsi to opravdu ty, Jano?“ Přede mnou stála stařenka a dívala se mi upřeně do očí. Jak se ukázalo, byla to sestra mojí zesnulé maminky. Radost z našeho setkání byla tak veliká, že rodina rozhodla, že ve vesnici přespím.
Někdo vstoupil do pokoje
Protože lidé na vesnici vstávají brzy, tak se dlouhé ponocování nekonalo. Před půlnocí jsem ulehla a pod vlivem nevšedních zážitků rychle usnula. Protože mám lehký spánek, probudil mě krátce po půlnoci dotyk na vlasech. Kdosi se nade mnou skláněl. Silueta ženy. V domnění, že to je někdo z rodiny, jsem neuváženě nabídla, že si může lehnout ke mně, což postava ženy ochotně udělala. Objala mě a já se přitulila. Položila jsem si hlavu na její hruď.
Objímal mě sestřin duch
Už jsem téměř usínala, když jsem si s hrůzou uvědomila, že neslyším tlukot srdce. A vlastně ani dech. Zvedla jsem hlavu a zděsila se. Vedle mě ležela moje drahá zesnulá sestra. Obličej měla bílý jako křída a temné kruhy pod očima. Pokusila jsem se od ní odtáhnout, ona si mě ale přitiskla k sobě ještě víc. Zavřela jsem oči a v duchu prosila Boha, aby mi pomohl. Ve chvíli děsivé hrůzy jsem si dokonce vzpomněla na Otčenáš, který jsem nikdy neuměla. Sestra se po chvilce konečně slitovala, stisk povolil, vyskočila z postele a odkráčela.
Otisky na kůži
Do rána jsem přemýšlela, jestli to byla skutečnost nebo sen. Druhý den jsem odjela. Za několik dní jsem ale zjistila, že mám na rameni modřinu, která bolela a nehojila se. Podezřele připomínala otisk prstů.
Jana L. (53), Brno
