Navštívila jsem rodný dům přítele. V noci mě probudily těžké kroky. Kdosi stál u mé postele a díval se na mě. Chtěl snad poznat starý pán přítelkyni svého syna?
Ta událost se stala před pěti lety. Po půlroce společného bydlení jsme si s přítelem udělali výlet a navštívili jeho dospělou dceru s manželem.Abych je prý poznala. Den to byl jako každý jiný. Rozhodli jsme se, že u nich strávíme noc. Mladí šli spát do ložnice a my do pokojíku pro hosty, který se později stal dětským pokojem. V noci, okolo jedné hodiny, jsem se probudila s divným pocitem.Skoro až s leknutím. Uslyšela jsem hlasité dýchání až chroptění po mé levé straně vedle postele. Přítel hlasitě chrápal na straně pravé. Z vedlejší ložnice se ozývalo chrápání mladých. Něco tam s námi bylo.
Marně jsem ho budila
Ani jsem nedutala. Po chvíli se to přesunulo do levého rohu místnosti. Byly to těžké šouravé kroky. Ve tmě jsem nic neviděla. Přemýšlela jsem dlouho, co to může být. Co ale bylo zvláštní, neměla jsem kupodivu vůbec strach.Šťouchla jsem nenápadně do přítele, abych měla jistotu, že slyším opravdu to, co slyším. Ten ale spal jak dřevo. Vyslovila jsem tedy tiše jeho jméno. V tu chvíli šramocení přestalo. Celou noc pak byl klid a já mohla zase spát.I když to nebylo tak snadné. Smysly bystře sledovaly okolí, ale nikde se už nic nepohnulo. Ráno jsme vše povyprávěla příteli a ten mi řekl, že urna jeho zemřelého tatínka není stále na hřbitově, ale na chodbě v domě, a že neměli čas tam zajít.Zpětně si myslím, že to spíš stále odkládali, aby byl dědeček s nimi.
Urna je stále doma
Ta urna stála přesně v tom směru, kde jsem slyšela v noci to dýchání a přítomnost další osoby. Oba jsme uznali, že to musel být dědeček, co se na nás přišel podívat.Po chvíli rozmýšlení jsme ten zážitek prozradili mladým. Ti se ale vůbec nedivili. Jen nad tím mávli rukou. Prý tam dědečka slýchají pravidelně, kolem druhé ráno chodí po schodech dolů do kuchyně a tam několikrát viděli dokonce zablikat malou lampičku u křesla, ve kterém rád děda sedával.Zvažovali jsme, zda už konečně vložit urnu do hrobu, ale nakonec jsme se shodli na tom, že nikomu duch starého pána nevadí. Spíše naopak, všichni jsou rádi, že tam milovaný děda a tatínek stále je.
Jana (46), Čáslav .
