Můj problém se jmenuje snacha

Když nám ji syn poprvé přivedl domů, do oka mi nepadla. Intelektuálka! Doma má i na Vánoce binec a do prachu by se dalo malovat.

Vždycky jsem si říkala, jakou si ten náš kluk vybere ženu. Doufala jsem, že to bude nějaká z naší vesnice, která se umí chopit práce doma i na zahrádce.Matěj si ale přivedl domů inženýrku kost a kůže, která neuměla ani knedlíky. Samozřejmě jsem nedala nic najevo a brala to tak, že si ji syn vybral a já do toho nemám co mluvit. Ve skrytu duše jsem ale doufala, že jim vztah nevydrží.

Také vás může zajímat ...

Spletla jsem se. Za rok byla svatba a za další rok se narodila vnučka. A právě od té doby nějak víc vnímám, jaká snacha je. Vnučce je rok a půl a já trpím. Synova žena je totiž na domácí práce neskutečně líná a doslova špindíra.Dokud byli jen sami dva, snažila jsem se to nevnímat, ale od chvíle co mají dítě, před tím už nedokážu zavírat oči. Občas se neudržím a něco řeknu.

Pak jsem samozřejmě ta špatná.

Vnučka se válí ve špíně

Kdykoli přijdu na návštěvu – ohlášenou – vždycky mají doma neskutečný binec.Syn bývá od rána do večera v práci, ona je doma s dítětem. Všude se válí poházené prádlo, v koupelně na zemi, v obýváku a v kuchyni přes opěradla, nádobí jsem u ní neviděla umyté nikdy. Do prachu na nábytku bych mohla malovat.Je to prostě děs a v tom je ta malá.

Hraje si na měsíc nevytřené podlaze plné fleků a drobků, koupe ji ve vaně, kterou snad myje jen na vánoce. Nerozumím tomu, že to takhle snese a nevadí jí to. Ze začátku, když byla malá ještě novorozeně, jsem se nabízela, že pomůžu. Umyla jsem třeba nádobí, koupelnu, vytřela.

Ale snaše to vadilo, tvářila se strašně nevraživě, tak jsem toho radši nechala.

Nebudou šťastné a veselé

Naposledy jsme se opravdu hodně pohádaly. Ohlásila jsem se na návštěvu a opět byla usazena do příšerného nepořádku. Řekla jsem jí, že by se měla aspoň před Vánoci vzchopit, udržet byt v přijatelné čistotě snad není takový problém. Snacha se nafoukla a řvala na mě, že je to snad její věc.

Kdyby prý měla lejno uprostřed obýváku, tak mně do toho nic není.A jestli se mi to nelíbí, tak k nim chodit nemusím. Urazila jsem se a odešla. Od té doby jsme spolu nemluvily, ani se synem. S manželem jsme se rozhodli, že se vnucovat nebudeme, ale je nám líto, že zřejmě neuvidíme na Vánoce vnučku. Oni k nám na návštěvu nepřijdou.

Možná jsem měla přece jen mlčet…

Denisa (56), Břeclav .

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

reklama