Sestra mi svedla muže

Říká se, že rodina je nejvíc. Že právě na rodiče a sourozence se můžeme vždy stoprocentně spolehnout. Ale neplatí to vždycky. Mně zradila moje o čtyři roky starší sestra…

Začalo to už, když jsme byly malé. Moje starší sestra Ilona mě nebrala jako kamarádku, ale spíš jako balvan, který měla uvázaný na krku. Rodiče se rozvedli, když mi byly tři roky, a tak mě pak často musela hlídat.

Také vás může zajímat ...

Díky tomu byla svým spolužákům často pro smích, dělali si z ní srandu, že je moje chůva, a tak mnoho kamarádů mezi svými vrstevníky neměla. A dávala to za vinu mně.

Věčně mě měla na krku

Bylo mi jedenáct let, když nám matka oznámila, že musí narychlo na čtyři dny odjet na služební cestu. Domácnost a mě dostala na starost Ilona. I když jsem cítila, že ze mě příliš nadšená není, byl to pro mě jediný člověk, na kterého jsem se mohla v dětství spolehnout.

Pokud jsem jí nepřekážela, dalo by se říct, že mě i měla ráda. Občas si se mnou i hrála. Matka byla věčně pryč, buď v práci nebo někde s kamarádkami či muži, kterých po rozvodu vystřídala desítky, a tak Ilona byla člověk, ke kterému jsem měla nejblíže.

V dospělosti jsme se sblížily

Sestra, na rozdíl ode mě, byla průbojná a sebevědomá po matce. Už když byla na střední, chodila často na rande. Já jsem si prvního kluka našla až v šestnácti letech. Šlo o takové to klasické první chození.

Doopravdy zamilovaná jsem však byla až v devatenácti do Karla. Chodili jsme spolu dva roky. Už po roce vztahu jsme se chtěli vzít, ale nepodařilo se nám naplánovat termín a tak jsme svatbu odložili na další rok.

Pozvali jsme hodně přátel a známých a samozřejmě nechyběla ani moje sestra. Všechno tehdy bylo skvělé. Počasí nám přálo a také obřad s hostinou se vydařily na výbornou. Zdálo se, že i se sestrou jsme k sobě konečně našly cestu. Nemohla jsem být šťastnější…

Ublížila mi

Neuběhly však ani dva měsíce a moje štěstí vzalo za své. Sestra tehdy slavila kulatiny a na oslavu pochopitelně pozvala i mě s Karlem. Pití teklo proudem. Brzy došel soudek piva a Karel šel do sklepa pro další.

Ilona se nabídla, že mu pomůže. Dlouho se nevraceli, a tak jsem se rozhodla jít za nimi. Když jsem sestupovala po schodech, zaslechla jsem podezřelé zvuky. A z toho, co jsem vzápětí spatřila, je mi odporně ještě dnes.

Svoji sestru a svého manžela jsem přistihla, jak se říká, in flagranti. Utekla jsem. Nasedla jsem do auta a jela pryč. Bylo mi úplně jedno kam. Hlavně jsem chtěla být co nejdále od nich.

Manželství skončilo

Volali mi, psali smsky, ale já jsem nereagovala. Nechtěla jsem vidět ani Karla, ani Ilonu. Když jsem se asi po týdnu vrátila domů, oznámila jsem Karlovi, že se s ním chci rozvést. Omlouval se mi, snažil se mě přemluvit, abych si to ještě rozmyslela, já jsem však trvala na svém. Po rozvodu jsem ho už nikdy neviděla.

Už jí nemohu věřit

A moje sestra? S tou jsem několik let nepromluvila a její zradu jsem jí dodnes nezapomněla. Na přání matky jsem se s ní po čase opět trochu sblížila, ale onen pověstný Damoklův meč mezi námi visí doteď.

Už jí zkrátka nemůžu věřit. Ublížila mi, podvedla mě, a to ji zkrátka jen tak odpustit nedovedu. Nejhorší je, že ona si vůbec neuvědomuje, jak podle se vůči mně zachovala. Chvílemi jsem dokonce měla pocit, že byla ráda, když se naše manželství s Karlem rozpadlo.

Proto, když jsem pak později poznala Jakuba, vůbec jsem jí o něm neřekla, ani je nepředstavila. Dokonce jsem ji nepozvala ani na naši svatbu, protože člověk nikdy neví…

Silvie D. (47), Ústí nad Labem

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

reklama