Začaly se na nás řítit katastrofy ze všech stran. Jsem tak bezradná, že jsem nechala náš dům vysvětit a zavalila ho různými amulety.
Je to už více než čtyřicet let, co jsem se zamilovala do svého manžela Tomáše a letos to bude pětatřicet let, co jsme se stali manželi. Vůbec toho nelituji, naopak si jsem jistá, že právě on je ten pravý a jediný v mém životě. Co řada lidí nechápe, je to, že se máme stále stejně rádi, i když už máme šediny. Máme dva zdravé syny, kteří se již postavili na vlastní nohy, ale z „mama hotelu“ se jim pořád jaksi nechce.
A nám to nevadí. Oba jsme s manželem šťastní, že máme své děti doma. Jsme zkrátka spokojená rodina. Co mi tedy chybí? Proč nemohu v noci spát a koukám do stropu? Čím dál více totiž poslední dobou přemýšlím nad dramatem naší rodiny, které se dá spíše nazvat tajuplným prokletím, Bojím se, že prokletí může každým dnem zaklepat na dveře našeho domova.
Proč to jen udělal?
Můj dědeček se za nevyjasněných okolností oběsil na trámu ve stodole, ještě než jsem se narodila. Byl to moc hodný, pracovitý člověk,. Proč to tehdy udělal, na to nikdo nikdy nepřišel. Babička se s jeho smrtí nikdy nevyrovnala. V naší rodině se vyprávělo, že to nebyl jediný muž, který takto podivným způsobem ukončil svůj život. Podobně odešel prý také prastrýc.
Když se chystala moje svatba s manželem, stalo se něco podobného – ovšem v jeho rodině. Pozváno bylo tehdy zhruba šedesát hostů, takže to nebyla žádná malá svatba. Už se blížil čas, a můj nastávající tchán nikde. Tomáš se vydal za jeho kolegou domů, protože pevnou linku v kanceláři nikdo nebral. Mobily v té době totiž ještě nebyly. Kolega však tvrdil, že tchán z práce dávno odešel. Do auta k Tomášovi přisedl můj taťka a vydali se manželova otce hledat.
V práci opravdu nebyl, zastavili se ve třech hospodách, které byly při cestě a také v místních obchodech. Nikdo o něm nevěděl, nic neslyšel. Zavolali jsme na policii. Ta našla tchánovu motorku opřenou v lese o strom asi kilometr od hlavní silnice. A tchána pověšeného na stromě. Z nepochopitelných důvodů se rozhodl ukončit svůj život. Proč to udělal? Nikdo neměl tušení. Svatba se nekonala. Sál se hosty naplnil, ale těmi smutečními.
Jak zastavit prokletí?
Za deset měsíců od této tragické události se narodil náš prvorozený syn. Rány byly ještě živé, ale náš Honzík dokázal rozbourat všechny hradby, které vystavily černé chmury. Zase jsme se začali smát a žít naplno, ale to proto, abychom to vytěsnili. A pak přišel i druhý syn. Manžel si na rodině velmi zakládá. Slušně vydělává, co řekne, to platí, ale já začínám mít strach, je to taková podivná intuice, aby se historie z nějakých důvodů neopakovala. Bojím se zeptat jeho nebo synů, zda ho něco netrápí.
A tak se zatím trápím já, den ode dne mám větší strach, abych jednoho dne nepřišla o manžela nebo o některého syna. A tak nakupuji různé talismany, amulety, kameny pro štěstí, zvonečky na zápraží, orgonity, co přitahují pozitivní energii, abych to prokletí, které mi nedá v noci spát, zastavila v čas a jednou provždy zlomila.
Blanka (63), Žatecko
