Od dětství mám velkou slabost pro věci zakoupené ve vetešnictví. Dovedla mě k tomu moje babička, která tyto krámky velmi ráda navštěvovala.
Kupovala si to, co se jí zkrátka líbilo, ať už starší židle, které by někdo jiný vyhodil, nebo obrazy, knihy, vázy a podobně. Měla takových věcí plný dům. A já, místo toho, abych si hrála s panenkami, jsem s babičkou vždy zkoumala, co si zase pořídila. I mně se tyto starožitné předměty moc líbily.
Staré věci pro mě měly kouzlo
Svůj byt jsem si v dospělosti vybavila dost podobně, jako to měla babička. Nestála jsem o nablýskané a nové věci. Kouzlo pro mě měly věci z vetešnictví. Jedno takové jsem si oblíbila a čas od času si zašla pro nový doplněk. Můj přítel Viktor z toho moc nadšený nebyl. Věci mu přišly staré, opotřebované a smradlavé. Mě ale vůně těchto věcí velmi bavila. A protože mě měl Viktor rád, tak se s tím naučil žít. Kdo to nesl podstatně hůř, byla jeho matka. Později moje tchyně. Nikdy to sice neřekla nahlas, ale dalo se to vyčíst z její tváře.
Porcelánový servis
Při další mé návštěvě vetešnictví jsem narazila na velmi unikátní starožitný čajový porcelánový servis. Úplně mě okouzlil. Musela jsem ho nutně mít! Muž, kterému vetešnictví patřilo, mi pošeptal, že to není ledajaký set, že prý budu překvapená, co dokáže. S velkým nadšením a radostí jsem si ho přinesla domů. Viktor pronesl to své: „Zase další krám?“ Naučila jsem se na to nereagovat, jen jsem pohodila rameny a pousmála se.
Odpolední čaj
Tchyně se k nám na další neděli sama pozvala na oběd. Hned mě napadlo, že alespoň vyzkouším svůj nový set na čaj. K obědu jsem podávala kuře na česneku s brambory, a poté jsem tchyni nabídla čaj. Kávu totiž nepila. Uvařila jsem její oblíbený bylinkový čaj, jak jinak než do nového setu. Protočila panenky, když viděla, z čeho má pít. Mě to však neodradilo, byl totiž úžasný.
Spadla jí maska
Po prvním doušku, co se tchyně napila, začala mluvit. „Ty Hanko, nevadí ti, že působíš jako blázen, když kupuješ to staré harampádí?“ Sama se lekla, co právě řekla, a záhy se omluvila. Znovu se napila. ,,Vůbec se mi nelíbí, jak to tady máš vybavené.“ Nestačila jsem se divit tomu, že mi to řekla nahlas. Odpověděla jsem, že se mi to zkrátka líbí. V duchu jsem se musela smát, protože mi došla ta spojitost. Muž z vetešnictví naznačoval, že set má jakousi vlastnost. A jak se to jevilo, způsoboval pravdomluvnost.
Co se ještě dozvím?
Vždy, když se tchyně napila, sdělila mi nějakou svoji myšlenku. Dozvěděla jsem se, že by si vedle svého syna představovala jinou ženu. Měla jsem v tu chvíli možná být smutná nebo se začít hádat, ale mě to spíše pobavilo. Jakmile svůj čaj dopila, jako by zpět přepnula do své klasické přetvářky. Od té doby, když k nám přijde tchyně na čaj, dozvídám se stále nové a pozoruhodné informace, a jsem zvědavá, co si ještě vyslechnu.
Hanka L. (51), Sokolov
