Celý život mě pronásledovalo jedno číslo!

To, že je patnáctka pro mě osudová, jsem pochopila po řadě nešťastných událostí.

Někdo věří na hvězdy, jiný na karty nebo na čísla. Pro mě bylo jedno konkrétní číslo už od dětství doslova prokleté!

Mají i čísla svoji duši? Kamarádka Ilona, se kterou jsem ve škole seděla v lavici, si to myslela. Tehdy na základní škole jsem ji považovala za hloupou a naivní, dnes vím, že měla pravdu.

Pomsta byla rychlá

Právě Ilona mě upozornila na to, že jsem si jedno číslo znepřátelila. Jednalo se o číslo patnáct. Samozřejmě jsem to tehdy nebrala nijak vážně, naopak jsem se Iloně vysmála za její pověrčivost. Co se vlastně tehdy stalo? Při jednom branném odpoledni během pracovní soboty jsme se zúčastnili i závodu, pro který jsme dostávali přidělená čísla.

Chtěla jsem mít dvacítku, protože to je den mého narození. Vyšla na mě ale patnáctka, což se mi vůbec nelíbilo. Pamatuji si dodnes, jak jsem to startovní číslo znechuceně hodila na zem a plivla jsem na ně.

Pomsta následovala rychle: během toho závodu jsem si zlomila nohu. Kamarádčino poukazování na to, že se nejednalo o náhodu, jsem odmítala jako hloupost. Až později, když jsem bilancovala svůj život, pochopila jsem, jak do něho ta patnáctka skutečně neblaze zasahovala.

Neuvědomovala jsem si to

Před nástupem na střední školu se stala tragická věc. Utopil se můj spolužák, do kterého jsem byla tajně zamilovaná. Stalo se to patnáctého srpna, ale tuhle souvislost s daným číslem jsem si tehdy samozřejmě neuvědomila. Nedošlo mi to ani krátce předtím, když se pokazila oslava mých patnáctých narozenin.

Dostala jsem angínu, všechno se muselo odložit a v náhradním termínu pak už někteří lidé neměli čas. Další zásah čísla patnáct přišel u maturity. Vyhořela jsem na otázce s číslem patnáct a musela jsem dělat opravnou zkoušku v září. Kvůli tomu jsem se nedostala na vysokou školu, takže můj život se pak vyvíjel jiným směrem, než jsem si naplánovala.

Těšit mě mohla velká láska, kterou jsem poznala na svém prvním pracovišti. Neuvědomovala jsem si, že se Michal narodil patnáctého října. A právě na jeho narozeniny, kdy jsme za sebou měli rok vztahu a před sebou plánovanou svatbu, jsem se dozvěděla, že má ještě jiný, tajný poměr.

Patnáctky jsem se bála!

S Ilonou jsem se po základní škole dlouho neviděla, protože odjela studovat do Prahy. Když jsme se znovu po letech setkaly, přišla řeč i na onu příhodu se startovním číslem. Pořád ještě jsem si myslela, že je to blud. Jenže pak jsem si začala vzpomínat na všechny nepříjemnosti, které mě potkaly a tu souvislost jsem našla. Najednou jsem se začala čísla patnáct obávat.

Na patnáctý den v měsíci jsem nikdy neplánovala žádné změny nebo cokoliv velkého. U každého z kluků, se kterými jsem chodila, jsem si nejprve zjišťovala datum narození. Ti, kdo přišli na svět patnáctého, měli zkrátka smůlu. Odmítla jsem proto i jednoho mladíka, o němž jsem byla přesvědčena, že by byl tím pravým. Svého životního partnera jsem si ale našla.

Patnáctka ale udeřila v mém životě ještě mnohokrát. Při druhém těhotenství jsem právě patnáctého přišla předčasně o miminko. Patnáctého prosince jednoho roku se mi stala těžká autonehoda, kterou jsem odnesla dvouměsíčním pobytem v nemocnici. Můj otec nečekaně zemřel rovněž patnáctý den v měsíci.

Manželství se mi po letech rozpadlo a nepřekvapilo mě, když rozvodové stání bylo určeno na patnáctého ledna. Až po padesátce nastal klid. Potkala jsem totiž jednu ženu, která se zabývala ezoterikou. Když jsem se jí svěřila s tím, jak mě číslo patnáct pronásleduje, doporučila mi, abych ho odprosila modlitbou v kostele.

Udělala jsem tak a od té doby nastal klid. Nedávno jsem se s těmi tajemný útrapami svěřila jedné známé a ta pak zpětně zjistila, že i v jejím životě jsou kritické věci spojeny jedním číslem. Nejspíš to opravdu funguje u hodně lidí, ale většina si toho nevšimne.

Lenka D., (63), Zlín

reklama

Komentáře

reklama