Co si počít s darem, na který jsem se nemohla ani podívat? Rozbít ani prodat nešel, musela jsem si ho nechat ukrást!
Padesáté výročí svatby se kvapem blížilo a manžel kvůli němu začal pořádat úplné manévry. „ Když jsme to spolu tak dlouho vydrželi, musíme to náležitě oslavit!“ vykřikoval málem hystericky. Mlčela jsem, protože mi ten tyátr lezl na nervy a to ještě ani nezačal! Se svým Tomášem jsem vydržela tak dlouho jen kvůli dětem. A teď bych měla něco slavit?
Obdaroval mě něčím příšerným
V den výročí jsem vstala s náladou pod psa. Těšila jsem se, až budu mít všechno za sebou! „A ještě dárek! Tolik se těším, jakou budeš mít radost!“ řekl manžel a předal mi obrovskou krabici. Málem jsem omdlela. Kukačky!
Ohromné, dřevěné a taky hodně barevné. Kukačka řvala každou hodinu! Hrůza! Vykoktala jsem poděkování a okamžitě přemýšlela, jak se jich zbavit. Rozbít? Rozšlápnout? Prodat? Vše by skončilo katastrofou.
Stála jsem zrovna u okna, když mi zrak padnul na jakéhosi člověka. Seděl s taškou na chodníku a pil pivo. „Hej, nechtěl byste si přivydělat?“ zavolala jsem na něho a on okamžitě kývnul.
Z dárku se raduje už někdo jiný
Než vyběhl schody, měla jsem hodiny i s tím ptákem sbalené. Podala jsem mu tašku a stokorunu. „Prosím, odneste to co nejdál a klidně ty hodiny prodejte. Jen aby je manžel nenašel!“ poprosila jsem ho a on jen mlčky kývl.
Hned po jeho odchodu jsem popadla šroubovák a trochu poškodila zámek. Po bytě jsme posbírala pár maličkostí, na kterých mi nezáleželo. Vázu, obraz a svoji starou kabelku.
„Vykradli nás! Ale nahlašovat to nebudeme, viď? Peníze se neztratily…“prosila jsem manžela a ten byl rád, že nemusí nic zařizovat. Kukačka už asi bydlí jinde. Hlavně že ji nemusím poslouchat!
Lucie B. (71), Most
