Dostala jsem radu pro ideální rande. Bohužel jsem s ní naložila jinak, než jsem měla.
O astrologii jsem se začala zajímat díky své dceři Kláře. Zasvětila mě do světa osobních horoskopů. Od té doby už jsem nepřikládala vůbec žádnou důležitost věštbám pro jednotlivá znamení, která jsem četla v novinách a časopisech. Časem jsem se naučila i rozeznávat dny, které pro mě byly důležité.
Byl to ideální den
Postupně jsem dospěla k závěru, že by mi astrologie mohla pomoci i v osobním životě. Byla jsem tenkrát už několik let rozvedená a nepodařilo se mi zatím najít muže, se kterým bych zůstala napořád. Doufala jsem, že horoskop mi poskytne rady, kde a kdy bych mohla najít vhodný protějšek. Dcera mi v tom ráda pomáhala.
Vytipovala mi vhodné dny a vztahy mezi planetami, zejména situaci mojí Luny a Venuše. Úplně nejlepším dnem se zdála být jedna sobota. Klára potvrdila, že takhle ideální den k setkání s někým novým, kdo vejde do mého života, ještě neviděla.
Ze všech výpočtů a předpovědí jasně vyplývalo, že svého osudového neznámého bych měla potkat na místě, které mám v oblibě. Neváhala jsem ani chvilku: nedaleko našeho bydliště se nacházela kavárna, kde jsem bývala častým hostem.
Setkání po čase
Nechtěla jsem v té kavárně strávit celý den. Díky tranzitům v horoskopu mi Klára stanovila ideální hodinu. Přišla jsem tam ve tři odpoledne. Spatřila jsem dva osaměle sedící muže, což nebyl moc typický pohled. S oběma jsem se střetla očima. Jeden z nich hned vstal a šel mě oslovit.
Brala jsem to jako znamení osudu a potvrzení toho, co říkal horoskop. Byl z toho vztah, který trval několik měsíců, ale postupně se stal utrpením.
Když jsem pak náhodně potkala toho druhého muže z kavárny a dala se s ním dohovoru, přiznal, že jsem se mu tehdy líbila. Tehdy byl sám, ale nyní už si partnerku našel. S lítostí jsem si uvědomila, že právě on byl tím pravým mužem. Šanci dokázat si to v praxi jsem už ale neměla.
Eva M. (63), Liberec
