Zoufalý člověk dělá zoufalé věci, a žena zřejmě dvojnásobně. Ve strachu, že mi ujíždí vlak, jsem se chovala jako malá holka.
Blížila se padesátka a já jsem propadla panice. Všechny vztahy se mi zhroutily. Jako mladá jsem čekala na svého prince z pohádky, a ten stále nepřicházel. Pak jsem si našla rozvedeného kolegu. S ním jsem strávila dlouhých osm let slibů, že si mě vezme. Nakonec se vrátil k manželce. Moje biologické hodiny začaly bít na poplach.
Oslavila jsem čtyřicet, a byla stále bezdětná. Děti jsem milovala a toužila po nich. Kamarádky, kolegyně a i známé mých známých mi hledaly ženicha. Bylo to snad dokonce jejich novoroční předsevzetí – musíme ji už konečně vdát! Každý chlap ale nějak vycítil moji zoufalou touhu se usadit. A utekl.
Štěstí se usmálo?
To krásné podzimní odpoledne jsem seděla v restauraci a popíjela kávičku. Najednou ke mně přiběhl bílý psík a začal roztomile poskakovat. Čekala jsem, že bude patřit nějaké slečně nebo mladé paní, ale on se ke mně s nebývalou elegancí tanečníka přitočil postarší muž. Šarm z něho vyzařoval na dálku.
Byl skvěle oblečený – a jeho parfém? To byl Fahrenheit! Pro něj jsem měla vždycky velkou slabost! Vůbec nechápu, jak se to mohlo stát, ale úplně jsem roztála, začala se usmívat a bláznivě koketovat. V jednu chvíli jsem se uviděla v zrcadle na protější stěně a úplně se zastyděla.
V zajetí vášní
Nemohla jsem si ale pomoct, srdci člověk neporučí! A hormonům už teprve ne. Odcházela jsem z kavárny jako ve snách, držela psa na vodítku a ten okouzlující muž mi cosi šveholil do ouška. A já taky štěbetala o oktávu výš.
Srdíčko zajásalo, když mě požádal o ruku. Plakala jsem radostí. Ani mi nepřišlo zvláštní, že se známe teprve šest týdnů. Tak jsem byla naivní a hloupá! Hned jsem řekla své ANO.
Děti už sice přijít nemohly, ale aspoň nestrávím konec života sama, a dokonce budu šťastná. Ta představa mi nasadila růžové brýle. Hned po svatbě se ale vše změnilo. Ze šarmantního muže se stal domácí povaleč. Najednou mu došly veškeré peníze.
Dala jsem mu všechno
Skučel, jak je na mizině a nemá na jídlo. Dozvěděla jsem se, že je bez práce. Postupem času ze mě vytáhl veškeré úspory, které jsem za roky samoty nastřádala. Zaslepeně jsem mu dávala vše, co jsem měla, a stále věřila, že má momentálně smůlu a všechno se brzy v dobré obrátí.
Tolik jsem jej milovala. Oči mi otevřela až chvíle, kdy se zapomněl odhlásit ze seznamky na počítači. Sladkými řečičkami balamutil tam hned několik podobně zoufalých žen, jako jsem byla já. Ihned jsem požádala o rozvod. Až posléze jsem zjistila, že můj muž má peněz víc, než dostatek.
Ten podvodník si je schovával a střádal. Měl našetřeno tolik, že si mohl pořídit takového právníka, který mu vysoudil i polovinu mého vlastního bytu. Doufám, že ho jednou boží mlýny dostanou a bude po zásluze potrestán.
Jarka (67), Liberec
