Jak jsem málem pokazila zásnuby

Ne vždy, když muž vrčí a je nervózní, to značí nějakou katastrofu. Ale odhadnout, že se za tím skrývá něco jiného, bývá někdy těžké.

Než jsem otěhotněla, rozhodli jsme se s přítelem, že si zaletíme na romantický prodloužený víkend do Paříže. Že si ho užijeme se vším, co k tomu patří. Tedy s prohlídkami památek, nákupy, romantickými snídaněmi v kavárnách. Byla jsem natěšená a nemohla se dočkat, až konečně uvidím Louvre, katedrálu Notre Dame, Eiffelovu věž. Nikdy jsem v hlavním městě Francie nebyla, ale toužila jsem po tom už od dětství. Seděli jsme v letadle a mně se právě plnil dětský sen. Když jsme jeli vlakem z letiště a následně tramvají, konečně jsem mohla nasávat první dojmy. Byla to nádhera! Paříž mi voněla, byla krásná i svůdná. Město dýchalo pozitivní atmosférou, lidé se usmívali a všechno bylo tak šik. I náš hotel, který vybíral manžel, byl typicky pařížský. Byl malý, ale designový, velmi útulný s přátelskou obsluhou. Pokoj sice tvořila téměř jen postel, ale co, to bylo v zásadě to nejdůležitější. Hned jsme s partnerem vyrazili ven. Prošli jsme se centrem po břehu Seiny a navečeřeli se ve stylové restauraci. Nechyběla kachní játra, ústřice, šampaňské. Nechtěli jsme šetřit, toužili jsme si jedno z nejkrásnějších měst vychutnat až do dna. Na druhý den jsme pak naplánovali návštěvu Louvru a přilehlých částí. Do hotelu jsme se dostali v povznesené náladě a i druhý den začal velmi pěkně.

Nesahej na to!

Jenže jen co jsme se nasnídali a vyrazili z hotelu k metru, partner začal být nemluvný a vypadal nějak nakvašeně. Snažila jsem se tomu nepřikládat velký význam, říkala jsem si, že je asi trochu nervózní, jestli zvládneme nasednout ve správném směru. Přece jen je pařížské metro trochu jiné. A tak jsem negativní emoce zaplašila a dál se soustředila na vysněný výlet. Jenže partnerova nervozita se stupňovala. V metru jsem ho pozorovala, jak si kouše ret, byl nemluvný a myšlenkami jakoby jinde. Když jsem se ho opatrně zeptala, jestli se něco děje, zavrčel na mě, co že by se mělo dít, že je všechno přece v pohodě! To už jsem trochu znejistěla. Když jsme se blížili k Louvru, začalo být dost teplo, a protože jsem měla na sobě mikinu, bylo mi horko, Proto jsem si ji sundala a poprosila přítele, jestli si ji můžu dát k němu do batohu. Vystartoval jako šílenec, ať mu na batoh vůbec nesahám.

Co blázní?

To už jsem se rozbrečela. Vůbec jsem nechápala, proč na mě tak vyjel. Měla jsem chuť otočit se na podpatku a zmizet. Ale už jsme byli u světoznámé galerie, kterou jsem toužila vidět na každý pád. A jak jsme tak procházeli zahradami ke vstupu, partner mě najednou chytl za ruku a dovedl k fontánce obklopené růžemi. Řekl, že si chvilku sedneme. Tak jsem se posadila a kochala se romantickým parkem. Přítel něco lovil v batohu. Najednou si přede mnou klekl a já netušila, co to vyvádí. Ale on mě něžně chytil za ruku, navlékl mi na prst nádherný briliant a zeptal se mě, jestli si ho vezmu. V ten moment jsem pochopila jeho nervozitu. Následující chvíle byly velmi něžné a intimní. Ale byla jsem šťastná, že jsem nikam neutekla.

reklama
reklama

Komentáře