Jak jsme hráli na vsi divadlo

Kdo by to nechtěl aspoň jednou zkusit? Sešlo se nás několik nadšenců, kterým elán a odvaha nechyběly. Velkolepou šou jsme ale málem podpálili místní hospodu.

Je tomu už několik let, kdy jsme vyrazili do Prahy na muzikál.Byl to takový hromadný výlet autobusem. Muzikál se nám moc líbil, a pod vlivem divadelního opojení se několik z nás rozhodlo, že to zkusíme taky. Náš pan knihovník se chopil pera, aby napsal svůj první a zatím poslední divadelní počin, a ředitel naší školy, který jako jediný kdysi vystupoval v amatérském divadelním souboru, se ujal režie.Naše šikovné ženy šily kostýmy, chlapi vyráběli kulisy, vychovatelka z družiny je pomalovala a hudby a techniky se chopila místní kapela. Chtěli jsme udělat naši šou opravdu velkolepou, tak došlo i na ohnivou fontánku při závěrečné písni, kde zpívají všichni, kdo v tom kousku hrají.

Nevinná hra s ohněm

Měl to být neškodný pyroefekt. Režisér to prokonzultoval s místním hasičem, a během generálky jsme fontánku vyzkoušeli. Generálka se povedla a blížil se náš velký den, kdy jsme měli předvést nejen naší vesnici, ale také různým zvědavcům a místnímu zpravodaji, jak jsme šikovní.Ten večer se sešlo tolik lidí, že se museli nosit židle z hospody a někteří si nesli rovnou svou vlastní z domova. Muzikál se rozběhl a vše šlo podle představ našich i režiséra. Mezi divadelníky se ale říká, že když se povede generálka, bude špatná premiéra, a naopak.U nás se tohle pořekadlo potvrdilo dokonale. Zlatý hřeb večera – naše ohnivá fontánka – nebyla tak neškodná, jak jsme si mysleli. Jedna z vykrývajících opon začala hořet. Nikdo z nás na scéně si toho nevšiml, zpívali jsme totiž svou závěrečnou píseň a stáli zády.Oheň zaregistrovala místní požárnice. Popadla pěnový hasicí přístroj a se svými 140 cm výšky a kyprými tvary se pokoušela vyskakujíc uhasit oponu, která visela vysoko nad ní. To vše před zraky diváků, kteří v domnění, že to patří k vystoupení, začali tleskat.

Trapná groteska?

Mezitím se náš knihovník, který vzadu napovídal, pokoušel uvolnit tah, na němž opona hořela. Ten byl však zajištěn v místech, kam se dá dostat jen po žebříku.Sebral tedy v šatně sodovku, vběhl na scénu a chtěl hasit jí. Jak ale přeběhl pódium pokryté pěnou z hasicího přístroje, uklouzl, nohy mu vylétly do vzduchu a předvedl pád jako vystřižený s bláznivé komedie.Odměnou mu byl bouřlivý aplaus obecenstva. To už z nás většina nezpívala, jelikož si nešlo nevšimnout, že po pódiu běhají a válí se lidé, kteří do hry nepatří. Když se podařilo oponu sundat a udupat oheň na zemi, tečku za naší šou udělal zvukař, který vrazil na scénu s dalším hasicím přístrojem, tentokrát práškovým, a s křížkem po funuse „uhasil“ celý prostor včetně nás.Následoval bouřlivý potlesk vestoje. Ovace byly veliké! Poté jsme se shromáždili v šatně a nikdo neměl odvahu jít do sálu, kde určitě řešil toto neplánované dobrodružství náš dobrý ředitel školy s majitelem hospody.Po chvíli ale vrazil majitel objektu nadšeně do šatny s nějakým novinářem, který nám gratuloval, že takovou šou ještě nezažil!

Magda (41), Plzeňsko     .

reklama

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden

reklama