Ráda bych se s vámi podělila o svůj životní příběh nesmělky. Byla jsem sama, protože moji výchovu museli přebrat rodiče mé matky.
Po škole, světe div se, jsem si našla partnera a porodila mu dva syny, kteří teď už mají své rodiny. A já mám psa. Největší psychickou oporu ve svém životě.
Samota versus osamění
Jsem ráda součástí něčeho, ale zároveň miluji samotu. Odmalička. Když je člověk mladý, život plyne jako po drátkách. S přibývajícím věkem mě však začala mučit otázka, co dál. Manžel odešel za mladší, synové se přestěhovali za prací a našli tam své štěstí pracovní i soukromé.
Já trčím v práci, doma a na zahrádce. V našem městečku se všichni navzájem známe, a pro okolí jsem praštěná. Nestěžuji si, ale potřeba změny je čím dál tím silnější. Rozhodnuto. Podala jsem si inzerát, prodala byt, našla si práci v Brně, syn mi pomohl s úspěšným a relativně výhodným hledáním bytu a jsem tady.
Seznamka
Bylo to ještě horší než předtím. V práci dobré, ale na nějaký přátelštější vztah s kolegy ani pomyšlení. Velké město má tu výhodu, že jste tady každý pouze za sebe. Hlavou se mi honilo: nebyla chyba všechno zahodit a začínat znovu? Díky tomu jsem si uvědomila, že potřebuji změnit priority.
A začala hledat v seznamkách. Já. Ve svém věku. Potřebuji někoho, kdo se mnou bude sdílet sport, zážitky, s kým budu žít. ,,Sport partner“. Koukám, kolik lidí žije podobně jako já. Začínám čile komunikovat a sejdu se s Helenou – jako já má psa, venčíme a vyslechnu si její příběh.
Zaujala mě, je učitelka matematiky. Naštěstí sympatie byly vzájemné. Mám kamarádku, je také sama se psem a stará se o tatínka. Konečně, po takové době! Život se zase začal rozsvěcovat.
A aby bylo líp – chlap. Jmenuje se Pavel, jako já lyžuje, miluje moře, stejně jako já, a má kapitánské zkoušky. Půjčují si s partou nadšenců loď a plaví se po moři. Heuréka!
Nejen happy trojka
Seznámila jsem Helenu a Petra. Začala jsem navštěvovat kurzy golfu, nejsem přeborník, ale božsky si člověk vyčistí hlavu. Jenže zlom přišel rychle, Helena onemocněla rakovinou. Dědičnou. Je to bojovnice, nevzdává to. V rychlém sledu operace, chemoterapie, rekonvalescence.
Jsme s Pavlem pořád okolo ní a pomáháme. Slovem, přítomností, venčíme jejího Nikyho. Pak ji bereme na lyže do Rakouska, my se snažíme vybít vztek a frustraci na sjezdovce, ona odpočívá, nabírá sílu. Statečná Helenka.
V létě pak všichni tři chorvatské moře s celou partou, vloni na podzim – relaps. Ne. Znovu další operace, snad tentokrát jsou všechny špatné buňky odstraněny. Návrat do normálního života je pomalejší a my věříme, že trvalý.
Hlavně stále žít naplno
Dostali jsme všichni díky seznamce a mé potřebě změny úžasný dar. Být součástí přátelství, které nemá hranice. Dostat šanci pomáhat, pomoc přijmout a užívat si, jak to jen jde. Za dva týdny letíme do Španělska.
Zkusíme pomaličku hrát golf, pomazlíme se s mořem, prožijeme krásných 14 dnů spolu a v duchu všichni tři nepřestaneme být vděční za Přátelství. Je to dar a je potřeba s ním nakládat velice opatrně a pořád ho rozvíjet. Neustrnout a žít.
Šárka Z., 58 let, Brno
