S manželem jsme byli nešťastní z partnera dcery. Měla na víc, ale slepě ho milovala. Tak jsem začala pátrat, jak ho v očích dcery očernit.
Dceři je pětadvacet let, jejímu partnerovi o něco víc. Chodí spolu rok, na začátku léta se dokonce sestěhovali, respektive ona se nastěhovala k němu do jeho domku u Prahy. Už když nás s ním seznámila, jsme moc nadšeni nebyli.
Připadal nám sebestředný, přehnaně sebevědomý. Oblečený v drahých značkách, vypracované tělo z posilovny, na bradě módní strniště. Ona k němu vzhlížela, až to bylo mně a hlavně manželovi nepříjemné. Jenže co jsme mohli dělat?
Pil nám krev
Tak jsme to nějak ustáli, s „mladým“ navázali korektnější vztah a všechno se zdálo být v pořádku. Mně to ale nedalo, můj šestý smysl mi říkal, že s tím chlapíkem není něco v pořádku. Obvolala jsem několik svých dobrých kamarádek a svolala je ke kávě. Všechny jsme měly nějaké ty dobré známé, kteří měli také své známé.
A tak jsem rozjela pátrací akci. A manžel mě podporoval. „Vidím mu na očích, že to je lump, ta naše hloupá holka mu naletěla,“ říkal každý den u snídaně. A během dne to zopakoval několikrát. Tak se kolem potenciálního zeťáka začala stahovat smyčka…
Není normální!
Už za měsíc se u nás zastavila kamarádka Irena s velkou novinou. Její syn jí řekl, že přítele naší dcery zná. Náš potenciální zeť v minulosti točil tzv. filmy pro dospělé. Manžel hned běžel k internetu, a to, co jsme našli, byl hnus! Všechny ty nahé oplzlosti, pouta a bičíky!
Naše nebohá dcera se dostala do rukou úchyla! Představa, že s někým takovým žije, a nedej bože, s ním bude mít děti, byla strašná. Moje intuice nezklamala, ale tohle jsme nečekali. Druhý den jsem si na dceru počíhala před prací a při kávě jí vše řekla.
Odpověděla, že o tom ví a nevadí jí to, což mě šokovalo Zkusila jsem se ji přesvědčit, zda by nebylo lepší najít si někoho normálního. Nechtěla však o tom ani slyšet. Miluje ho a on ji, a basta!
Předsevzetí
Ona si nedovede představit, čemu bude muset v budoucnu čelit, a to nejen ona, ale i děti, které budou mít. Tohle se s ní potáhne celý život a vždycky se najde někdo, kdo to vyšťourá, stejně jako si vzpomněl syn mé kamarádky Ireny.
Asi mi řeknete, že se nemám dceři plést do života, ať si žije po svém. Já to vím. Ale v tomhle případě je pro nás s manželem strašně těžké to strávit. Já momentálně nejsem schopná ho ani pozvat v neděli na oběd, jako to bývalo dřív.
Úplně se mi zhnusil a při představě, že někdo takový vychovává moje vnoučata, je mi úplně špatně. Budu dělat všechno proto, abych ten vztah zničila a věřím, že se mi to podaří.
Milena (55), Blansko
