O zázračných pramenech vypráví různé pohádky a pověsti. Já jsem jeden takový našla.
Stalo se mi to už před mnoha lety, v době, která pro mě nebyla zrovna snadná. Po bolestném rozvodu jsem nejprve byla tři roky sama, pak jsem se ale rozhodla jít do dalšího vztahu. Platonicky jsem se zamilovala do Martina, jednoho bývalého spolužáka. Zdálo se však, že jde jen o jednostrannou záležitost.
Návštěva u kamarádky
Poté, co se moje dobrá kamarádka Eva přestěhovala z města na venkov, pozvala mě na víkend k sobě. Bydlela kousek od lesa, moc se mi tam líbilo. Nejradši bych tam strávila více dnů než jen tu plánovanou sobotu a neděli. Samozřejmě, že jsme se krátce po mém příjezdu vydaly na procházku do lesa.
Cítila jsem se tam skvěle. Cesta nás zavedla k jedné místní studánce. Chtěla jsem vědět, jestli je bezpečné se z ní napít. Kamarádka se usmála a řekla, že jde o studánku čarovnou – prý kdo se z ní napije a bude si přát lásku, tak jí do měsíce najde. Zaujalo mě to.
Něco takového se mi právě hodilo. Měla jsem hned o důvod víc, proč tu vodu ochutnat. Na kouzla jsem sice nevěřila, ale když jsem se napila, intenzivně jsem si v duchu přála, abych skoncovala se samotou. Ideální by bylo, kdyby u toho byl Martin.
Dlouho se nic nedělo
Když jsem se vrátila zpátky do Brna, byla jsem samozřejmě zvědavá, jak se ta zázračná voda projeví. Bohužel jsem prožívala zklamání. Martina jsem téměř nepotkávala. Uplynul jeden týden, dva, tři… a pomalu se blížil termín, do kdy měl pramen fungovat.
Všechno se pak přihodilo velmi rychle a nečekaně. Láska přišla s plnou silou, nejednalo se ovšem o vytouženého Martina. Se Štěpánem jsem se potkala úplně obyčejným způsobem: oslovil mě, když jsme oba čekali ve frontě u pokladny v supermarketu.
Stačilo pár minut rozhovoru a bylo nám jasné, že o tom druhém chceme vědět víc. Dnes jsme spolu už dvacátým rokem. O té kouzelné studánce jsem Štěpánovi řekla, ale moc tomu nevěřil…
Zdena S. (59), Brno
