Všichni si s sebou neseme nějakou historii. Někdy i hodně vzdálenou.
Krátce po padesátce mě začaly trápit psychické problémy. Nemělo to s ničím žádnou přímou souvislost. Nepronásledovaly mě žádné problémy, žila jsem stále ve spokojeném manželství, měla stabilní práci a dařilo se i mým dětem.
Přesto jsem stále více podléhala nevyrovnaným stavům, záchvatům apatie, úzkosti a lítosti a neodůvodněnému smutku. Situace se stávala neúnosnou a jednoho dne jsem se rozhodla zajít k psychiatrovi.
Viděla jsem v tom šanci
Moje návštěva u odborníka nic moc nevyřešila. Dostala jsem nějaké léky na užívání a měla jsem přijít opět za měsíc. Ani poté, co jsem ty prášky začala brát, moje problémy nepřestaly. Doposud se mi je dařilo tajit a vymlouvat se na únavu, ale nyní si toho už začali všímat moji blízcí i kolegyně v práci.
Nikomu jsem předtím neřekla, že jsem se obrátila na psychiatra a nechtěla jsem se s tím svěřovat ani nyní. Nejsem z těch, kdo se jen tak snadno vzdávají, a byla jsem odhodlaná vše řešit, jen jsem nevěděla jak. Pak během rozhovoru s jednou kamarádkou přišla řeč na různé ezoterické věci.
Kamarádka mi prozradila, že má jednoho známého, který umí uvést lidi do stavu, ve kterém si vzpomenou na minulé životy. Zmínila přitom konkrétní případ člověka, s jehož psychickými problémy si nikdo nevěděl rady.
Po několika sezeních u toho jejího známého zjistil, že příčina je opravdu v bývalých vtěleních a získal zpátky svoji duševní rovnováhu. Hodně mě to zaujalo. Předstírala jsem, že bych takovou seanci ze zvědavosti ráda zkusila. Požádala jsem tedy kamarádku, jestli by mi mohla vyjednat návštěvu u toho muže.
Cítila jsem k němu důvěru
Nečekala jsem žádné zázraky a upřímně řečeno, měla jsem v sobě i dost pochybností. Vzhledem ke své situaci jsem ale považovala za nutnost podobnou věc alespoň vyzkoušet. Už od první chvíle, kdy jsem pana R. (nebudu uvádět jeho celé příjmení) spatřila, cítila jsem vůči němu nevysvětlitelnou důvěru.
Regrese do minulých životů nebyla pochopitelně zadarmo, ale na tom mi nezáleželo, pokud přinese nějaký výsledek. První setkání bylo vlastně jen seznámením a sběrem informací. Vyplnila jsem podrobný dotazník s otázkami o mých vztazích, zdravotních obtížích a obavách. Potom jsem si domluvila termín seance.
Pan R. mě upozornil, že sezení bude trvat asi tak tři hodiny a že je důležité, aby moje podvědomí spolupracovalo. Ještě než jsme začali, měl ke mně stručnou promluvu o tom, jak minulé životy ovlivňují naši současnost, protože vzpomínky na ně máme uloženy v buněčné paměti těla.
Pomalu, krok za krokem, jsem se pak dostávala stále hlouběji do svého života. Cítila jsem, jak kolem mě proudí teplo a vnímala jsem obrazy ze své minulosti. Ty mi ještě přinášela současná paměť. Pak jsem se ponořila hlouběji.
Mohlo za to dávné trauma?
Protože jsem se nijak nebránila, postupovala jsem při nahlížení do minulých životů snadno a lehce. Vnímala jsem několik svých předchozích vtělení, ať už jsem byla mužem nebo ženou. Jedno z nich bylo obzvlášť dramatické a bolestivé: v 18. století jsem byla šlechtičnou, kterou zhruba v mém věku čekala poprava.
Uvědomila jsem si, že ten strach s původem z dávné minulosti se nejspíš přenesl do mého současného života. Když jsem se o tom potom bavila s panem V., řekl, že to zní pravděpodobně. Doporučil mi, abych si často a naplno uvědomovala, že mi žádná podobná smrt nehrozí a že mám dobrý a naplněný život.
Od oné seance uplynulo už deset let. Moje nevysvětlitelné stavy zmizely a já se umím radovat z každého dne. Nevím, jestli by takový výlet do minulých životů byl pro každého, mně ale pomohl.
Petra L., (62), Olomouc
