Dočkala jsem se osobní tragédie i zrady, ale nakonec jsem prožila spoustu štěstí.
Během střední a vysoké školy jsem měla několik vztahů, do manželství mě ale přivedl až ten poslední, kdy už mi bylo čtyřiadvacet. Po pár dnech jsem věděla, že s Romanem chci strávit zbytek života a založit s ním rodinu. Bylo to vzájemné a svatební den patřil k mým nejšťastnějším.
Po jednom šoku přišel další
S manželem jsme si dobře rozuměli. Těšila jsem se, až spolu budeme vychovávat syna nebo dcerku. Bohužel nám v tomto směru příroda nepřála. Dlouho se mi nedařilo otěhotnět. Když jsem konečně přišla do jiného stavu, tak jsem o miminko přišla ve třetím měsíci.
Ze zdravotních důvodů mi pak další těhotenství lékaři nedoporučili. Dost nás to s Romanem zdrtilo, ale řešení se nabízelo: adopce. Soustředili jsme se na společné zájmy a nechali si na osvojení nějakého malého děcka čas. Po jedné velké ztrátě pak ale bohužel následovala druhá.
Roman si našel milenku a čekal s ní dítě. Brala jsem to jako velkou zradu. Podala jsem žádost o rozvod. Roman se nebránil, ale tu druhou ženu si pak ani nakonec nevzal, jen platil výživné.
Připadalo mi, že můj život ztratil smysl. Následujících několik let jsem žila ze dne na den, jako tělo bez duše. Soustředila jsem se jen na svoji práci a žádné vztahy nehledala.
Našla jsem nový smysl života
Jednoho dne jsem se zúčastnila akce, kterou naše firma pořádala pro děti z dětského domova. Všimla jsem si, jak mě soustředěně pozoruje jedna okatá, asi čtyřletá holčička. Začala jsem si s ní povídat a připadala jsem si, jako bych mluvila se svojí dcerkou.
V ten den se pro mě všechno obrátilo k dobrému, přestože cesta k tomu, abych si malou Zuzanku osvojila, byla ještě dlouhá. Dnes už je z ní šikovná a hodná vysokoškolačka a já jsem na ni pyšná.
Děkuji osudu za to, že mě po špatných letech odměnil tím, že se mi splnil sen o mateřství. Zuzka má dnes už dlouho vážnou známost, takže očekávám, že se brzy stanu tchyní a pak i babičkou.
Jaroslava V. (59), Brno
