Naivní staří lidé se mohou snadno stát obětí rafinovaných podvodníků.
Osud to tak chtěl, že i když jsem byla dvakrát vdaná, neměla jsem děti. Stáří tak pro mě bylo trochu osamělé, protože ani s jedním partnerem jsem nakonec nevydržela. V důchodu jsem se sice občas scházela s bývalými kolegyněmi z práce nebo s některými příbuznými, ale většinu času jsem trávila sama ve svém bytě. Ten byl naštěstí opravdu můj; pronajímat si nějaký by nebylo při mých finančních možnostech reálné.
Zavolal mi cizí muž
O svět kolem jsem se moc nezajímala. Myslím tím politiku, zprávy a podobně. S počítačem jsem to vůbec neuměla, byla jsem ráda, že jsem se naučila zacházet s jednoduchým mobilem. A právě na ten mi jednoho dne zavolal neznámý muž. Jeho hlas zněl mladě. Ptal se mě, jestli mám synovce. To jsem měla, protože sestra, na rozdíl ode mě, přivedla na svět tři děti. Dnes vím, že jsem byla naivní a neopatrná, když jsem se zeptala, jestli myslí staršího Jirku nebo mladšího Luboše. Odpověděl, že Jirku a pokračoval, že synovec se ocitl v nesnázích a že mu jde o život. Polekalo mě to, protože Jirku jsem měla ze všech tří potomků mé sestry nejradši. Příliš jsem se s rodinou nestýkala, poté, co před časem sestra zemřela na rakovinu. Neznámý muž v telefonu mi začal líčit, že Jirka se zadlužil u zlých lidí a potřebuje rychle sehnat velkou částku peněz. Jinak ho ti lichváři zabijí. Dal mu prý moje číslo, jestli bych mu nemohla pomoci.
Měla jsem pocit, že to musím udělat!
Rozhovor trval dlouho a nakonec mě ten cizí člověk dovedl až k tomu, že si mohu půjčit nějaké peníze mimo banku a zaručit se svým jediným majetkem, to znamená svým bytem. Jirka mi pak peníze brzy vrátí, až se vrátí jeho kamarád z ciziny, který mu půjčí. Opravdu jsem tomu všemu věřila. Kdybych se bývala více zajímala o dění kolem, věděla bych, že takhle podobně naletělo už hodně starých lidí. Já jsem se ani nenamáhala si to ověřit, tím spíš, že mě ten člověk v telefonu varoval, abych se o tom nikde nezmiňovala. Mohla bych tak prý Jirku vystavit nebezpečí. Dal mi i tip, kde si mohu peníze půjčit. Jednala jsem rychle, měla jsem vlastně pocit, že to musím udělat. Připadala jsem si, jako bych to dělala pro vlastní dítě. S doporučenou společností jsem sepsala smlouvu, kde jsem se zaručila svým bytem a dostala jsem od nich onu vysokou finanční částku v hotovosti. Pro tu pak druhý den muž z telefonu poslal svého kamaráda a já mu peníze vydala. Ani jsem nechtěla žádný podpis o převzetí nebo tak něco. Zkrátka naprosto hloupá stará ženská!
Stále mám obavy
Shodou okolností jsem za dva dny potkala Luboše, druhého synovce. Nic bych mu bývala neříkala, podle instrukcí, ale on sám začal s tím, jak se má Jirka dobře. To už jsem pak nevydržela a zeptala se ho, jestli neměl problémy. Když jsem pak vylíčila všechno, co mě potkalo, Luboš mi nejprve vynadal a potom začal hledat řešení. Já si teprve v tu chvíli uvědomila, že můžu přijít o svůj byt a skončit na ulici. Luboš přizval i Jirku a společně s nimi jsem se vydala k té společnosti, kde jsem si peníze půjčila. Tam ale nechtěli mít s podvodem nic společného a smlouvu považovali za platnou. Byla jsem čím dál tím zoufalejší. Jednalo se o situaci, která mi připadala neřešitelná. Asi by to i špatně dopadlo, pomohla mi ale velká náhoda. Společnost, kde jsem si půjčila peníze, podnikala protizákonně, jak se nakonec ukázalo. Zanedlouho oba její majitelé zmizeli za hranicemi. I tak se ještě dodnes bojím, že se někde objeví se smlouvou, kterou jsem podepsala. Za svoji důvěřivost jsem si už mnohokrát v duchu vynadala. Je mi ale současně líto, že na světě existují takové lidské hyeny, které dokážou zneužít staré hloupé lidi. Snad na to ten neznámý člověk z telefonu také jednou doplatí.
Pavla K. (60), Ostrava
