Obávala jsem se dceřina vztahu. Naštěstí zbytečně.

„Láska hory přenáší a už vůbec si nevybírá. Nic na tom měnit nebudu. Prostě si zvykněte,“ usadila nás nekompromisně Nikola, když jsme váhali nad vhodností a budoucností jejího vztahu. Přivedla si jednou domů Bena, kterého potkala na diskotéce v centru Prahy.

On právě končil studium na medicíně, pracoval a bydlel v podnájmu. Ale musel odjet na dva měsíce vyřídit rodinné záležitosti do své rodné země. Nikole se zdál jako ideální partner a vůbec jí nevadilo, že má jinou barvu pleti.

Nehleděla na to, co na to řekneme my rodiče, rodina na venkově a babička, která nikdy naživo černocha nespatřila. Starosti s okolím jsme si evidentně dělali jen my.

Čekala jsem, že se nevrátí

Trochu jsem doufala, že za ty dva měsíce odloučení třeba Nikola změní názor nebo se změní celá situace a on už se z Nigérie nevrátí. Jenže stal se pravý opak. Jejich vztah nabral na obrátkách a oba vypadali jako šťastní a zamilovaní.

Co jsme mohli dělat. Přijmula jsem to jako fakt, ale manžel se s tím smiřoval dost dlouho. Nejvíc nás překvapila reakce babičky. Když přivezla poprvé Nikola Bena představit na vesnici, babička sezvala všechny kamarádky důchodkyně a každá mu upekla uvítací koláč.

Přišly se na něj podívat, pozdravit ho a přivítat ve vesnici jako vzácnou návštěvu. Jedna paní se s ním dokonce chtěla vyfotit. Naštěstí to Benovi nevadilo a vzal to s úsměvem. Reakce babiček mu byla samozřejmě milejší než nějaké narážky na jeho barvu a původ, které občas zažíval v Praze.

Naše babička si Bena moc oblíbila. Kvůli jeho roztomilému přízvuku si s ním dokázala dlouho povídat. Nigérie je multijazyková země a Ben umí nejen anglicky, což je tamní úřední jazyk, ale také jeho rodnou jorubštinou, francouzsky a teď po studiu české školy i perfektně plynně česky.

Přišli o bydlení

Když už Nikola s Benem chodila tři roky, brali jsme jejich vztah jako vážný. Dokonce i manžel polevil a začal na něm hledat klady, kterých má Ben naštěstí docela dost. Na Nikolčině promoci jsme se sešli celá rodina a Ben ji před všemi požádal o ruku.

Byl to dojemný okamžik. Ještě dojemnější však nastal, když se jim narodila první dcera Jasmína. Mohli jsme jako šťastní prarodiče pýchou prasknout. Naše první vnučka byla nádherná. Lehce snědá s čokoládovýma očima.

Nemohli jsme se na ní vynadívat a nabažit se jí. Pár měsíců po jejím narození dostali ale mladí manželé výpověď z nájmu. Pan majitel měl rasistické narážky a nelíbilo se mu, že se tak nesourodý pár vůbec rozmnožuje.

Jednal s nimi velmi nevybíravým způsobem, takže Nikola s Benem usoudili, že v takovém prostředí by se jim stejně nežilo dobře a hledali nové bydlení. Jako náhodou přišla nabídka na odkup velkého bytu na okraji Prahy a protože ho majitel potřeboval prodat z rodinných důvodů co nejrychleji, byl ochotný i jednat o ceně a nakonec dost slevil.

Taková normální rodina

Bydlelo se jim tam jako na vesnici. Milí sousedé, kteří se znají, navštěvují se a pomáhají si. V řeznictví si s vámi popovídají i o počasí a to že jste trochu „jiní“ nikomu nevadí.

Znají vás jako dobré lidi. Nikola byla z nové adresy úplně nadšená a dokonce si tam našla kamarádku, která si také vzala Afričana. Jenže osud měly trochu odlišný. Jana s Bernarthem má dvě děti. On odjel na tři týdny do Afriky za rodinou, ale je to tři roky a už se nikdy nevrátil.

Nikola se ale nemusí bát. Ben je vzorný manžel a milující otec. Pracuje v nemocnici na dětském oddělení a ve volném čase se nevzdaluje od Nikoly a Jasmínky. Jsou vlastně taková normální česká rodina, jen s menším exotickým nádechem.

Je tu doma

Ben tu žije od osmnácti let, přijal české občanství a jeho křestní jméno ani nezní výrazně africky. Oblíbil si i českou kuchyni. Ovšem když vaří on, jsme zvaní i s manželem a užijeme si opravdové nigerijské masové hody.

Vánoce slaví rodina po česku – se stromečkem, dárečky i štědrovečerní večeří. U nás doma je Ben hodně obdivovaný, že sní i kapra se salátem. Manžel kapra totiž nesnáší, tak mu jako jedinému musím extra smažit řízek.

Samozřejmě, že se Nikola s Benem i občas pohádají, ale není to odlišností kultur, nýbrž povah. Hádky jsou kořením každého vztahu. Nakonec máme radost, že si Nikola vybrala báječného muže, se kterým si rozumí a je nám jedno, jak vypadá.

Anna L. (55), Praha

reklama
reklama