Někteří lidé z minulosti se umí připomenout i tehdy, když už mezi námi nejsou.
Stalo se to před několika lety během jedné soboty. Igor, můj muž byl pryč s kamarády a já zůstala sama doma. Syn, který u nás bydlel, měl také někde svůj program. Pustila jsem se do úklidu, když se ozval zvonek u dveří.
Odkud se mohli znát?
Domnívala jsem se, že zvoní třeba sousedka, která se občas takhle zastavila. Místo ní tam ale stál neznámý mladý muž. Blesklo mi hlavou, že určitě přišel za synem, takže jsem mu hned řekla, že syn není doma. On chtěl ale mého manžela.
Vypadal zvláštně, byl celý bledý, tvářil se nejistě. Netušila jsem, co by mohl Igorovi chtít. Vysvětlila jsem mu, že ani manžel není doma. Mladík se tvářil nešťastně.
Poprosil mě, abych vyřídila, že na návštěvu přišel Vašek Jiránek a že ho pozdravuje. Bylo mi záhadou, odkud by se mohl s Igorem znát. Nečekaný návštěvník se otočil a odcházel. Já jsem pak ještě dlouho přemýšlela, co měl ten jeho příchod znamenat.
Fotografie jako důkaz
Když se Igor vrátil domů, nejprve jsem si na tu návštěvu nevzpomněla. Až později večer jsem si zpětně uvědomila, že se na toho záhadného mladíka chci zeptat. Reakce mého muže byla šokující. Jakmile slyšel jméno Vašek Jiránek, zapotácel se, zbledl a musel se posadit.
Několikrát jsem mu musela návštěvníka popsat. Potom jsem se vyděsila zase já. Igor mi prozradil, že Vašek byl jeho spolužákem na gymnáziu. Rok po maturitě se dozvěděl, že se oběsil kvůli nešťastné lásce. Byl mu pak dokonce na pohřbu s ostatními kluky ze třídy.
Vystrašilo mě to. Ještě jsem si říkala, že to třeba byl něčí nejapný žert, jenže pak mi Igor ukázal třídní fotku z gymnázia. Okamžitě jsem na ní Jiránka našla. Manžel mi řekl, že se v minulosti občas zastavil i na hřbitově u spolužákova hrobu, ale nyní už tam dlouho nebyl.
Je možné, že se mu takto přišel Vaškův duch připomenout? Druhý den na hřbitov Igor zajel. Žádná taková další podivná návštěva už se neopakovala. Ještě dlouho poté mi ale vždycky přejel mráz po zádech, když zazvonil zvonek u dveří.
Eva R. (57), Třebíč
