Pohřební kočár provokoval naši zvědavost

Chodili jsme se na něj tajně dívat, až jsme dostali nápad. Do márnice jsme se dostali snadno. Ale nikdo nepočítal s tím, že vůz nebude prázdný.

Hřbitov v naší vesnici měl magické kouzlo. Dveře do márnice byly částečně rozbité, a my se mohly dovnitř dívat na nádherný pohřební kočár. Ano! Přesně ten, který hraje v televizním seriálu Drakulův švagr. Na hřbitově vždycky bylo hodně koček, a kdoví proč, většina se soustředila kolem pohřebního kočáru a především v něm. Tam měly nejspíš své doupě. Jako malé dítě jsem měla k pohřebnímu kočáru úctu, ale jak čas šel, dítě se stává drzejší. A tak muselo dříve nebo později dojít k sázce. Kdo vydrží v noci deset minut sám v pohřebním voze, tomu budou všichni ostatní, kteří to nedokážou, po celý rok sloužit. Většina se okamžitě vzdala svého pokusu, několik zaváhalo, a ve finále zůstalo pět, kdo se do takové akce pustily. Já byla mezi nimi.

Sraz jsme měli o půlnoci

Dnes vůbec nemohu pochopit, proč jsem tehdy své mladší sestře o všem říkala. Přiskotačila k matce a naši velkou noční akci vyzradila. Maminka naštěstí nezapomněla, jaké kvítko v dětství bývala, a tak se vypravila na hřbitov se mnou. Bude prý rozhodčí. Kamarádi byli sice účastí dospělého nepříjemně zaskočeni, ale brzy se jim ulevilo. Přece jen se blížila půlnoc a márnice a pohřební vůz působily děsivě. Chystali jsme se po deseti minutách – jeden po druhém - do kočáru, a nikdo se samozřejmě nehrnul. Pro každého to znamenalo prolézt do márnice dírou ve vratech, dojít k vozu a pak do něj nastoupit. A zatáhnout za sebou záclonku. Dohadovali jsme se, kdo začne. Nakonec se rozhodla matka, že půjde první na výzvědy...

Nebydlely v něm jen kočky

Z kočáru vyrazila kočka, neskočila po matce, ale okénkem z márnice ven. Maminka se přesto chystala srdnatě nastoupit, když tu se kočár pohnul. Popojel ke dveřím a záclonka se lehce odhrnula. Dokonce se z kočáru ozval temný hlas. S jekotem jsme vyrazili ze hřbitova a k domovům. Já vystartovala taky, až u vrat jsem si uvědomila, že matka zůstala v márnici. Otočila jsem se. Po hřbitově mezi hroby poletovaly mlžné chuchvalce, ve světle měsíce vypadaly jako průsvitné postavy. Fascinovaně jsem na ně zírala. To už se ale matka protahovala otvorem z márnice ven a za ní tatínek jednoho z dětí, které se této akce neúčastnilo. Taky doma tajemství vyslepičilo jako moje sestra. A tatínek nelenil. Vlezl do kočáru dříve, než jsme přišli, a chystal se nás všechny pořádně vystrašit.

Lenka Š. (54), Jablonec .

reklama
reklama

Komentáře