Helena, moje nejmilejší spolupracovnice a kamarádka v jedné osobě, je sběratelka porcelánových panenek. Ovšem jenom jich, o žádné jiné sošky nestojí.
Přiběhla jednou odpoledne rozjařeně vnučka Klárka ze školy za Helenou a téměř křičela: „Babí, našla jsem poklad!“ „Klárko, už zase?“ povzdechla si Helena. „Měli jsme ve škole za úkol sestavit inzerát a já si koupila noviny s inzeráty, abych věděla, jak na to. A představ si, nějaký pán inzeroval prodej porcelánových figurek.
Zavolala jsem mu a domluvila se na návštěvu,“ vyprávěla dychtivě vnučka. Helena ztuhla a hlavou jí prolétly scénáře, co všechno by se mohlo stát. Nakonec se ale nechala přemluvit a k onomu pánovi se vypravila i s malou Klárkou, která samým očekáváním nemohla mluvit.
Obrovský a krásný, prostě výstavní kus!
Když u něj zazvonily, otevřel jim muž středního věku. „Ahoj Klárko, ty už jsi tady a přivedla sis na mě pomocnici,“ usmíval se, jako by mezi ním a holčičkou bylo nějaké tajemství. Helena se nemýlila. Klárka totiž okamžitě vběhla do mužova bytu, zamířila si to přímo do obývacího pokoje, kde se zastavila u vitríny a vytáhla velkého porcelánového koně.
Tiskla ho k hrudi a prosebnýma očima se dívala na babičku. „Ten je tak krásný, babi, koupíš mi ho?“ žadonila. A Helena? Té nezbylo než jejímu nátlaku ustoupit. Ostatně právě onen porcelánový kůň má v její sbírce dodnes čestné místo.
Nový přítel na obzoru
Klárka ho obdivovala pokaždé, když za babičkou přišla, a někdy mu svěřovala i svá dětská trápení. A když vyrostla a vystudovala, přišla se mu pochlubit, že je z ní veterinářka. Není divu, že Helena opatruje tu sošku jako oko v hlavě.
Je totiž zároveň připomínkou obecně známého faktu, že si vnoučata umí své prarodiče omotat okolo prstu. Vždyť Helena dlouhá léta sbírala jen porcelánové panenky, a nyní? Má doma velkého porcelánového koně.
Navíc se z ní a onoho neznámého stali přátelé, a dokonce skoro každý rok jezdí spolu na dovolené. Vždy si vyhlédnou nějakou koňskou farmu, která nabízí pobyty pro turisty, a poznávají tak z koňského hřbetu ty nejkrásnější kouty naší země.
Helena P., 63 let, Hradec Králové
