Nápad mého bratra poradit se s někým, kdo už opustil tento svět, nakonec fungoval.
Hlavou rodiny u nás byla vždy matka. Měla ve všem hlavní slovo a každý to uznával, protože byla současně i ke všem spravedlivá. Hodně toho udělala nejen pro mě a mé bratry, ale i pro další příbuzné.
Co slíbila, to vždy dodržela, většinou ovšem rovněž trvala na tom, aby bylo po jejím. Dokázala urovnávat rodinné spory a měli jsme z ní respekt. Uměla v tom být i tvrdá, ale nikdy nikomu neublížila.
Zemřeli krátce po sobě
V početné rodině jsou vždy konflikty četnější, ale nevzpomínám si, že by se někdy něco úplně vyhrotilo. Postupně jsem si já i moji sourozenci našli životní partnery a matka je dokázala přijmout celým svým srdcem. Ve velkém vesnickém domě, kde jsme vyrůstali, jsem nakonec zůstala jen já s manželem.
Dva bratři se přiženili do jiných rodin a ten třetí si postavil vlastní dům. Náš relativně šťastný život pak zasáhly dvě rány najednou, když nám v rychlém sledu zemřeli oba rodiče. Otec, který byl celý život zdravý a sportoval, dostal jednoho dne infarkt.
Bohužel se mu to stalo v době, kdy byl doma sám. Matku jeho smrt zdrtila, bylo na ní i fyzicky vidět, jak strašně se trápí. Říká se, že mrtví se volají a v tomto případě se to potvrdilo. Netrvalo to ani čtvrt roku a opustila nás i maminka. Také v jejím případě se jednalo o selhání srdce.
Smlouvu jsem nemohla najít
Vedle našeho domu se rozkládaly dosud nezastavěné pozemky. Dlouhá léta je vlastnil nějaký cizinec, který se však nikdy neodhodlal k tomu, aby na nich něco postavil. Pak je od něho odkoupil jeden český podnikatel. Už když jsem ho poprvé spatřila, pochopila jsem, že s ním budou problémy.
Namyšlenost z něho přímo vyzařovala. Ukázalo se, že je to bezohledný člověk, který nemá vůli se s někým dohodnout. Vyvrcholilo to tím, že vznesl nárok na část naší zahrady. Prý patřila podle katastru majiteli sousedních pozemků.
Já jsem ale dobře věděla, že si vymýšlí, znala jsem detaily kupní smlouvy z doby, kdy moji rodiče kdysi dům koupili. Naposledy jsem ji viděla během dědického řízení. Jako nejjednodušší řešení mi připadalo, abych smlouvu tomu namyšlenému sousedovi ukázala.
Nastal ale velký problém: nemohla jsem ji doma nikde najít. Kontaktovala jsem své sourozence, jenže bez úspěchu. Smlouvu neměl ani jeden z mých bratrů. Zdálo se, že nás čeká těžká právní bitva.
Opravdu to fungovalo!
V nouzi jsme svolali rodinné shromáždění. Přijeli všichni tři bratři i se svými manželkami. Překvapil nás můj nejstarší bratr Vojtěch, který přišel s neobvyklým nápadem. Věděla jsem o něm, že je příznivcem všech možných ezoterických nauk.
Přesto mě šokovalo, když navrhl, abychom o pomoc požádali naši matku – tím, že ji přivoláme během spiritistické seance. Byl přesvědčen, že se to povede a že matka nám poradí. Nejprve jsme se té myšlence bránili, pak jsme souhlasili, s tím, že málokdo z nás věřil v její úspěch.
Vojtěch všechno zorganizoval, protože věděl, jak má taková seance probíhat. Výsledek byl přímo neuvěřitelný. Skutečně se nám podařilo navázat kontakt s duchem naší mrtvé maminky.
Dostali jsme radu, kde se ztracená smlouva nalézá a navíc informaci, že je to vlastně naopak: na část sousedních pozemků máme nárok my. Nakonec to bylo bezpředmětné, protože soused byl stíhán pro daňové úniky a právní válka se nekonala. Tím nejdůležitějším pro nás všechny se ukázalo zjištění, že lidské vědomí přetrvává i po smrti!
Naďa R., (57), Liberecko
