Šťastné manželství podle horoskopu trvá až dodnes!

Věděla jsem, koho chci najít, ale nikdo mým požadavkům neodpovídal.

Úspěch přišel po dlouhém hledání a jedné menší komplikaci.

Mládí jsem si chtěla hlavně užívat, a proto jsem se do vdávání nijak nehrnula. Okolí na mě vyvíjelo obvyklý tlak. Neustále jsem musela čelit otázkám, kdy už si někoho najdu a vdám se.

Bylo to dost neúnosné, takže jsem nakonec podlehla a po čtvrtletní známosti jsem si vzala bývalého spolužáka. To, že se jedná o omyl, jsem poznala celkem brzy.

Zjistila jsem, že to funguje

Po pěti letech jsme se rozvedli. Měla jsem dceru, kterou jsem pak vychovávala sama. Pokoušela jsem se najít nějakého dalšího partnera pro život, s nikým mi to ale nevycházelo. Nejdelší z těch vztahů trval dva roky. Byla jsem smířená s tím, že najít správného muže je úkol těžký, vlastně skoro nemožný.

Tenkrát jsem se začala zabývat horoskopy. Vlastně mě k tomu přivedla moje sestřenice, která se o astrologii zajímala už dlouhé roky. Já jsem byla nejprve skeptická, ale postupně jsem zjišťovala, že některé věci opravdu sedí.

Nebyla jsem tak naivní, abych si představovala, že si budu věštit budoucnost, o tom ostatně astrologie ani není. Byla to však dobrá pomůcka k tomu, aby člověk poznal sám sebe i druhé lidi. Zanedlouho se z astrologie stal můj největší koníček.

Protože jsem byla personalistkou v opravdu velké firmě, a na osobním oddělení se neustále objevovali noví lidé, měla jsem dostatek „materiálu“ ke zkoumání. Zaměřovala jsem se pochopitelně hlavně na muže.

Jakmile jsem viděla, že dotyčný není zadaný a odpovídá zhruba věkově, nenápadně jsem se zeptala na jeho hodinu narození. Pokud to ten muž věděl, podrobila jsem pak jeho horoskop důkladnému zkoumání.

Věděla jsem, že je to on!

Dokázala jsem odhadnout, jaký typ muže je pro mě ten pravý podle astrologie. To byla ale jen teorie, praxe byla horší. Ti nadějní muži neměli správné astrologické znamení nebo mě odrazovala kombinace vztahů planet v jejich horoskopu.

Muži o mě většinou projevovali zájem, neměli ale tušení, podle jakých kritérií je hodnotím. Já jsem dále doufala, že jednoho dne se objeví takový potenciální partner, jehož horoskop bude odpovídat mým představám. Kamarádka, která to o mně věděla, se mi trochu vysmívala, že nemám šanci.

Mým přesvědčením ale nepohnula. Jednoho dne jsem se konečně dočkala. Jmenoval se Luděk a byl mi sympatický už od pohledu. Poté, co jsem důkladně prozkoumala jeho horoskop, pociťovala jsem nadšení.

Zdálo se, že je to skutečně přesně ten partner, na jakého už dlouho čekám. Přede mnou byl ale těžký úkol: zařídit to tak, aby si také Luděk myslel, že jsem pro něho tou pravou.

Pět odpoledne nebo pět ráno?

Luděk nastoupil do naší firmy a tak jsem ho mohla občas vídat. Musela jsem najít způsob, jak se s ním sejít i soukromě. Naštěstí jsem mu byla rovněž sympatická a tak zanedlouho přišlo z jeho strany pozvání na kávu. Na tu schůzku jsem šla celá rozechvělá. Báječně jsme si rozuměli.

Po několika dalších schůzkách jsme spolu vyjeli i na výlet. Potom ovšem přišla studená sprcha. Ukázalo se, že s hodinou svého narození se Luděk mýlil. Místo v pět odpoledne to bylo v pět ráno. Postavení planet v jeho horoskopu se tím skoro nezměnilo, avšak vyznívalo trochu jinak.

Docela mě to zaskočilo. Přemýšlela jsem, co se tím u mě mění. Asi bych Luďkovi těžko vysvětlovala nějakou změnu svého postoje. Pak se ale všechno vrátilo do starých kolejí. Po rozhovoru se svojí maminkou mi Luděk potvrdil původní čas narození v pět odpoledne.

Svatbu jsme si pak naplánovali také podle horoskopu. Ještě dnes, po třiceti letech, mám dobrý pocit z toho, jak mi hvězdy pomohly najít skvělého partnera!

Petra N., (56), Praha

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)
reklama

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden