Můj kousek štěstí

Tvrdé procitnutí zasáhlo dceru i nás

Když je člověk zamilovaný, nedokáže vnímat nedostatky svého partnera a je hluchý k dobře míněným radám svého okolí.

Nevím, proč mají ženy sklon pomáhat ztraceným existencím a myslet si, že právě ony je změní. Takové přesvědčení zažívala i moje jediná dcera Alice, když se seznámila s Mirkem. Ačkoli do té doby to byla normální a soudná holka, on jí převrátil život naruby.

První známost

Když se s Mirkem seznámila a začala s ním chodit, byla hrozně šťastná, pořád vyprávěla, jaký je báječný, a my s manželem byli opravdu zvědaví, až nám ten „zázrak“ přijde představit. Mirek byl opravdu pohledný, vysoký, měl husté, světle hnědé vlasy, modré oči a rošťácký kukuč.

Choval se zdvořile, byl vtipný, snad jen trochu víc suverénní, ale to přece není na škodu. Já ani manžel jsme tedy proti jejich známosti neměli námitky a byla jsem ráda, že je Alice šťastná. Časem jsme se seznámili i s Mirkovými rodiči, kteří nám byli také sympatičtí.

První podezření

Pak oba odjeli do hlavního města na vysokou, místo koleje si sehnali společný podnájem. My i Mirkovi rodiče jsme je finančně podporovali, ale museli si přivydělávat na brigádách. Byla jsem na Alici pyšná, jak vše zvládá, a myslela jsem si, že stejně to dělá i Mirek.

Až později jsem se dozvěděla, že zatímco Natálka studovala a pracovala, Mirek na začátku třetího ročníku studium vzdal. Nějakou dobu chodil na brigády, ale nikde dlouho nevydržel. Pak se rozhodl, že se přihlásí na jinou školu. Jenže situace se opakovala, tuhle vzdal po dvou semestrech.

Alice o tom při občasných návštěvách doma moc nemluvila, vlastně si nikdy nestěžovala, jen jsem z jejích občasných řečí pochopila, že Mirek nestuduje ani moc nepracuje. Když jsem se jí ptala, jak to zvládají s penězi, ujišťovala mě, že je všechno v pohodě.

Pak jsem se jednou potkala s Mirkovou mámou a ta se mi celá zoufalá svěřila, že její syn nemůže najít pořádnou práci. Byla už zoufalá; je přece tak chytrý, tak proč něco nedělá? Nebylo mi z toho dvakrát dobře a umínila jsem si, že se na to Alice zeptám.

Nic s ní nehnulo

Při nejbližší dceřině návštěvě jsem se jí zeptala. Řeka mi jen, že Mirek pracuje a že se o náklady dělí. Zatím prý nestuduje, protože se nechce zařadit do tohoto nemožného komerčního světa. Nevěřícně jsem na ni zírala a nevzmohla se na slovo.

Když odjela, požádala jsem manžela, aby si s Alicí zkusil promluvit on, ale dopadlo to stejně. Pak jsem ještě zavolala Mirkovým rodičům a ti mi řekli, že Mirek po nich každou chvíli chce nějaké peníze.

Jednou tvrdí, že mu dluží v práci, pak že mění zaměstnání, protože mu nedali výplatu, pak že se jim rozbila pračka a potřebují novou… Ale před dvěma měsíci ho odmítli.

Zhrozila jsem se, protože to znamenalo, že to všechno opravdu táhne Alice. Dodnes nechápu, jak to dokázala, že dostudovala. Myslela jsem si, že pak konečně prohlédne.

Kruté prozření

Hned po škole si Alice našla velmi dobře placenou práci v Praze. A Mirek? Občas na chvíli nějakou práci sehnal, ale opět nikde dlouho nevydržel. Alice ale tvrdila, že má prostě smůlu, že stále hledá nějakou práci, kde by ho ocenili, ale je to těžké.

Vím, že jednoduché to dnes opravdu není, ale za ta léta už by podle mě něco najít měl. Evidentně neměl potřebu, když všechno platila Alice. Snažila jsem se jí vysvětlit, že ji jen využívá, že je to obyčejný příživník, ale se zlou jsem se potázala.

Mirek je podle ní prostě skvělý, ona se svým platem v pohodě všechno zvládne a jednou jí to zase on všechno vrátí. Nějakou dobu to takhle fungovalo a my nemohli nic udělat. Pak za mnou jednou Alice přijela oči uplakané, a řekla mi, že v jiném stavu. A že se bojí, že z mateřské všechno neutáhne.

Nechápala jsem, že se k tomu Mirek nedokázal postavit jako chlap a konečně se o vše postarat. Pak mi ještě řekla, že si myslela, že si Mirek konečně najde práci a vezmou se, ale on jí řekl, že svatba je moc drahá a že je jim přece takhle dobře.

A že si má jako budoucí svobodná matka požádat o sociální dávky! Bylo to pro ni kruté prozření a mně jí bylo moc líto. Ale nebyl čas na nářky, museli jsme něco udělat. Rozjeli jsme se společně do Prahy.

Vyhazov

Manžel s sebou vzal kamaráda zámečníka a ten vyměnil zámky u Alicina pronajatého bytu – smlouva byla stejně psaná na ni. Alice mezitím Mirkovi sbalila jeho věci, nebylo jich moc. Když Mirek přišel, nestačil se divit. Věci měl za dveřmi a my ho dovnitř nepustili.

Bylo to jak z nějakého šíleného filmu. Nejdřív křičel a vyhrožoval, pak to zkusil po dobrém v domnění, že Alici jako vždycky „ukecá“. Ale jeho kouzlo už na ni nepůsobilo. Nakonec si věci vzal a odešel. Manžel, protože už byl v důchodu, zůstal u Alice bydlet, než nastoupila na mateřskou.

Pak byt opustila a nastěhovala se k nám. Až se vrátí do práce, bude začínat znovu, ale ona to zvládne. Zatím se všichni těšíme z vnoučka Lukáška. Mirek o něj zájem nejeví, ale asi je to jen dobře. Jen je mi líto Alice, že si takhle zkazila mládí. Naštěstí má život ještě před sebou.

Hana (52), jižní Morava

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden