Po smrti manžela jsem se zamilovala do ženatého muže. Čekala jsem na něho roky.
Manžel byl moje velká láska, byl to skvělý, pracovitý člověk. Každý ho měl rád. Jenže naše štěstí netrvalo dlouho. Zemřel při autonehodě. Nebýt syna, kterému tehdy bylo pět let, tak bych se snad dobrovolně vydala za ním.
Dámská jízda
Začala jsem nový život rozhodnutá se už nikdy nezamilovat a nemít žádné další dítě. Chtěla jsem žít jen se vzpomínkami na manžela. Jenže čas všechno zahojí.
Měla jsem kamarádku, byla v mém věku, svobodná a bez známosti. S ničím si moc hlavu nedělala. Čtyři roky po manželově smrti jsme spolu šly jednou večer do kina a pak si chtěly zajít na večeři. Syna hlídali moji rodiče.
Zamilovala jsem se
Ve vinárně jsme potkaly dva muže. Slovo dalo slovo a nakonec mě Milan doprovodil domů. Začali jsme se scházet a na páté schůzce se mi svěřil, že je ženatý. Kdyby mi to řekl hned na začátku, ukončila bych to, jenže já už se do něj zamilovala.
Tak mě potkalo přesně to, co většinu žen, které si začaly se ženáčem. Poslouchala jsem jeho stesky, jak mu žena nerozumí, jak je s ní jen kvůli dceři, on ji prý má moc rád a ví, že by mu žena dělala problémy se s ní vídat.
Tak jsem všechno chápala a věřila, že se brzy rozvede a bude jen se mnou. Jenže roky šly a on pořád nic. Vymlouval se na to, že manželka je po operaci, pak, že dcera má problémy ve škole, a tak to šlo pořád dokola.
Najednou jsem mu byla dobrá
Nevím, čím to bylo, že jsem se s Milanem nerozešla. I syn mi mockrát řekl, ať se na něj vykašlu, že se stejně nikdy nerozvede. Ale to, co se zdálo nemožné, se nakonec stalo. Milan se rozvedl.
Mně tvrdil, že to udělal kvůli mně, ale já moc dobře vím, že to bylo jinak. O rozvod požádala manželka a řekla mu, aby se odstěhoval z bytu, který patřil jí. Doneslo se mi to od jedné naší společné známé. A Milánek teď přišel s tím, že se ke mně nastěhuje.
Dala jsem mu košem
Já už delší dobu bydlela sama, syn se odstěhoval a žil s přítelkyní. Aby mi nebylo smutno, pořídila jsem si kočku a papouška. Ani jeden z nich neviděl Milana rád.
A upřímně, ani já jsem si nedovedla představit, že bych ho měla doma pořád. Nevím, jak je to možné, nejspíš „boží mlýny“, ale karta se po dvanácti letech obrátila.
Naďa R. (50), Chebsko
