V lékaři jsem poznala svého bratra z minulého života

Od první chvíle nás k sobě táhla neodolatelná magická síla. Ve všem jsme si rozuměli. Byli jsme jako bratr a sestra. Vysvětlení mi přinesla až hypnóza.

Máme už dlouhá léta chalupu na Vysočině a prakticky, protože nám to povolání povoluje, tam trávíme s manželem vždy celé léto. Jednou uprostřed srpna dostal manžel angínu tak silnou, že jsem musela zavolat pohotovost. Příjemně mě překvapilo vystupování místního lékaře – byl srdečný, ochotný vyslechnout manželovy potíže a ještě mu s úsměvem pomoci. Předepsal mu spoustu léků, a protože jsem nebyla řidič a manžel ležel v horečkách, řekl, že se s léky večer zastaví.

Čekali jsme marně

Lékař ale nedorazil. Když se blížila půlnoc, vzdala jsem čekání a šla si lehnout. Jaké bylo ale naše překvapení, když nás ve dvě ráno šetrně budil. Dveře chalupy necháváme odemčené, tak pro něho nebyl problém vejít. Najednou stál u manželské postele i s léky. Slovo dalo slovo, a on se posadil a začal vyprávět nejrůznější duchařské příběhy, které se v okolí odehrály. Já jsem se v té době zajímala o astrologii, a na stole ležela kniha horoskopů. Vzal ji do ruky, s překvapením se na mě podíval, a řekl: „Vy jste se ale vždycky zabývala bylinami a byla jste v tom dobrá!“ Odpověděla jsem, že byliny opravdu sbírám, vyrábím z nich tinktury a masti a jestli se chce přesvědčit, ať vyleze na naší půdu, tam mám plné sušáky rostlin. Nakonec se rozloučil a s manželem jsme dlouho nemohli usnout, protože jsme nebyli schopni pochopit, jak samozřejmá a příjemná nám byla debata s neznámým doktorem ve čtyři ráno a ještě k tomu vedená z postele.

Těšili jsme se na sebe

Za velmi krátkou dobu jsme se stali přáteli. Naše rodiny se stýkaly a my dva jsme si vyměňovali nejrůznější duchovní literaturu. Bylo to v době, kdy v prodeji nebyla a na lidi, kteří ji věnovali svůj zájem, se pohlíželo tak trochu jako na blouznivce našich hor. Tento lékař byl i vynikající diagnostik, a to nejen ve svém oboru. Vždycky mě upozorňoval na to, že příroda je mocná čarodějka. Ať prý si všímám třeba srnek, ty když onemocní, přesně vědí, na jakých bylinách se pást. Oba jsme si napřed žertem, ale později docela vážně, začali říkat sestro a bratře. A vůbec nám to nepřišlo podivné. Záhy na to jsem se pracovně setkala se známým psychologem a se svým zvláštním přátelstvím k lékaři z Vysočiny jsem se mu svěřila. Nabídl mi, že mi pomůže pochopit, proč máme k sobě takové sourozenecké cítění.

Hledala jsem v minulosti

V hypnóze, které jsem se bez uvažování podrobila, jsem se dozvěděla, že jsme byli v minulém životě skutečně sourozenci, dokonce děti řeckého lékaře z početné rodiny Hippokratů z Kou. Zarážející na tom všem je, že můj pradědeček přišel do Čech z Řecka po tureckých výbojích a pradědeček lékaře z Vysočiny si vzal za manželku Řekyni pocházející z Makedonie. Těšila jsem se, jak tu úžasnou novinu mému nalezenému bratrovi sdělím. Už se tak ale nestalo. Náš přítel lékař z Vysočiny vzápětí poté, co jsem se tohle všechno dozvěděla, zahynul při autonehodě. Myslím si ale, že to už všechno dávno věděl. A tak se těším, jak se jednou, v našem příštím životě, zase setkáme.

Renáta (53), Praha.

reklama
reklama