Vtipy zase zvedly náladu

V poslední době byla v práci divná atmosféra. Všichni se mračili, padali únavou, byli podráždění. Tak jsem jim každé ráno rozeslala vtipy. Nakonec se z toho stal bezva rituál.

Pracuji v menší firmě, máme plus minus deset zaměstnanců. Jsme tu všichni už řadu let, prakticky od jejího založení. Sice v dnešní době unikát, děti se mi smějí, že se to nenosí, ony mění místo každé dva roky. Ale my jsme staré struktury, věrní.

Všichni o sobě všechno víme, respektujeme se, známe své potřeby. Všechno je až příliš ideální, že? Vlastně je, až na to, že jsme na sebe navázaní jako v manželství. K němu bych naše vztahy přirovnala.

I v dobrém manželství se za dvacet let soužití vkrade do vztahu stereotyp a ponorka. Ta se nevyhla ani naší firmě. My tam skutečně jsme téměř jako rodina, často o sobě víme víc než o členech té vlastní.

A najednou ponorka...

A tak atmosféra tak nějak plíživě houstla. Dřív jsme několikrát týdně vyráželi po práci na skleničku, společně posedět, poklábosit. V posledních měsících ale posezení ubývalo a i legrace, kterou jsme byli pověstní, nějak vymizela.

Zkrátka na našem veselém pracovišti se usadila nuda. Jednou ráno jsem takhle koukala, jak každý zírá do monitoru, prohlíží internet a u toho jí snídani nebo svačinu. Dříve nemyslitelné.

Pravidelně jsme si připravovali v kuchyňce společné jídlo, dali jsme si kávu a klábosili. Pak jsme se každý odebrali ke své práci a pořádně zabrali, abychom měli v poledne čas zase na společný oběd. Bez sebe ani ránu. A fungovalo to.

Všichni znechucení

Jenomže teď? Všichni jen vážné tváře vyjadřující otrávenost. Bez důvodu. Nakonec jsem usvědčila sama sebe, že dělám totéž. I já jsem o pauze jen brouzdala po internetu.

Když jsem se rozhlédla po kanceláři, najednou mi ten obrázek připadal tak komický, že jsem se rozesmála na celé kolo. Ostatní na mě nechápavě pohlédli, ale bez větší odezvy.

Vtipy frčí každý den

Jsem grafička, a tak jsem ten obrázek překreslila a vtipně okomentovala. Rozeslala jsem ho hromadným mailem a reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Postupně, jak kolegové maily otevírali, se začali smát.

Atmosféra se uvolnila a od té doby si každé ráno posíláme vtipy. I morálka se díky tomu pozvedla. Zasmějeme se a hned se pracuje s lepší energií. A zase jsme se začali scházet v kuchyňce.

Alexandra Š., 56 let, Praha

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)
reklama

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden