Vztah, který byl dlouho šťastný, zničila partnerova závislost.
S Jirkou jsme se dali dohromady vlastně úplnou náhodou. Bylo mi tenkrát dvaadvacet, vedla jsem dost divoký život. Na jednom večírku jsme se nezávazně sblížili.
Pak jsem zjistila, že naše společná noc nezůstala bez následků. Řekla jsem o svém těhotenství Jirkovi a ten se k tomu postavil čelem. Prohlásil, že si mě vezme. Sice jsme se v podstatě vůbec neznali, ale souhlasila jsem.
Ztratil práci a začal pít
Ačkoliv mě od toho kroku spousta lidí odrazovala, ukázalo se, že Jirka je dobrý partner pro manželství. Byl klidný, hodný, nikdy jsme se nehádali. Narodila se nám dcera a po třech letech jsme se rozhodli, že k ní chceme ještě dalšího sourozence.
Tentokrát přišel na svět syn. Vytvořili jsme celkem šťastnou rodinu, žili jsme aktivně, jezdili na výlety, navštěvovali se s dalšími rodinami. Tenkrát by mě nikdy nenapadlo, jak smutně náš vztah jednou skončí.
Všechno se začalo trochu kazit v době, kdy Jirka ztratil dočasně práci. Jako instalatér neměl problém najít si jiné místo, ale mrzel ho způsob odchodu ze zaměstnání, kde strávil řadu let. Tehdy jsem ho vlastně poprvé viděla opilého.
Nepřikládala jsem tomu velký význam, spíš jsem chápala jeho rozpoložení. Když se to ale za půl roku stalo znovu a Jirka byl úplně namol, už jsem zneklidněla. Chtěla jsem znát důvod, jenže tentokrát mi ho manžel nedokázal vysvětlit.
Objevila jsem tajnou skrýš
Začala jsem být trochu víc ostražitější a sledovala, jaký vztah má Jirka k alkoholu. Nechodil do hospody, vlastně mu ani pivo nechutnalo. O to víc měl rád tvrdší pití. Neušlo mi, že je občas v povznesenější náladě. Radila jsem se o tom s kamarádkou.
Ta mě varovala, že by se situace mohla zhoršovat. Sama měla totiž špatný příklad v manželství své sestry, které se nakonec kvůli pití partnera rozpadlo. Doufala jsem, že mě nic podobného nečeká. Dlouho jsem sbírala odvahu, abych si o alkoholu s Jirkou otevřeně promluvila.
Bála jsem se, že bude reagovat popuzeně. O to víc mě možná zklamalo, že se jen zbaběle vymlouval a tvrdil, že skoro vůbec nepije. Znala jsem ho ale za ty roky tak dobře, že jsem na něm vždy hned viděla, když si přihnul.
Stávalo se to bohužel stále častěji. Vrcholem pak pro mě bylo objevení manželovy tajné skrýše. Kromě zatím nedopitých lahví celkem laciného tvrdého alkoholu tam byla i spousta lahví prázdných.
Už jsem mu nemohla věřit
Žádala jsem po Jirkovi vysvětlení. Už se ani nevymlouval, jen mlčel. Věděla jsem, že nyní už musím být nekompromisní. Chtěla jsem, aby se manžel šel léčit. Svěsil hlavu a tiše souhlasil. Skutečně nastoupil na protialkoholní léčbu.
Dětem jsem řekla, že je v lázních, i když mi bylo jasné, že jako dospívající už vědí své. Ostatně mezi příbuzenstvem se skutečný stav věcí stejně neutajil. Po návratu z léčebny chvíli všechno vypadalo, že je to v pořádku. Nevydrželo to ale dlouho.
Jednoho dne se manžel opět opil téměř do němoty. Tehdy mi definitivně došla trpělivost a podala jsem žádost o rozvod. Ani dcera ani syn mi to nevymlouvali. Jirka se pak ještě snažil slibovat, ale já jsem mu zkrátka už nevěřila.
Věděla jsem, že bych nedokázala žít s alkoholikem a že všechno by se znovu opakovalo. Manžel, se kterým jsem prožila zpočátku tolik hezkých let, se nebránil. Rozvod proběhl v poklidu, na všem jsme se dohodli.
Později jsem si našla nového přítele, za kterého jsem se v pětačtyřiceti provdala. Jirka zůstal sám. Byl v kontaktu s dětmi, se mnou se vídal jen občas. S pitím nepřestal.
Nakonec to dopadlo tak, že přišel téměř o všechno, spal na ubytovně a jednoho zimního dne ho našli na ulici mrtvého. Mrzí mě, jak nakonec dopadl, ale vím, že s jeho závislostí jsem nemohla nic dělat...
Daniela M. (59), Litoměřice
