V kritické situaci jsem si vzpomněla na podobnou událost z minulosti.
Od každé z dcer mám po jednom vnoučeti. Zatímco šestiletá Adélka je klidné dítě, které matka najde vždy tam, kde ho zanechá, čtyřletý Michálek je pravým opakem. Občas to nadělá dost problémů.
Situace byla vážná
S dcerami jsem byla v pravidelném kontaktu, takže mě nepřekvapilo, když mi Helena, Michálkova matka, zavolala jeden pátek odpoledne. Tentokrát zněl ale její hlas dramaticky a já vnímala, že se něco přihodilo. A také že ano: Helena mi hlásila, že se Michálek ztratil a už hodinu není k nalezení.
Bydlela v sousední vesnici, v domě, který jsme jí s manželem přenechali. Slíbila jsem, že hned přijedu a pomohu při hledání. Na místě jsem pak viděla, že situace je skutečně vážná. Věděla jsem, že vnuk má zrovna období vzdoru. Dal ho najevo tím, že odmítal sníst oběd a nenechal se ničím „uplatit“.
Dcera na něho byla trochu ostřejší a Michálek prostě najednou zmizel a nikde nebyl. Její manžel byl pracovně v Praze, takže nemohl okamžitě pomoci. Než bychom se případně obrátili na policii, byly jsme tedy na pátrání jen samy dvě.
Některé věci se prostě opakují
Než jsem přijela, prohledala Helena celé okolí domu, ale Michálka nenašla. Nyní byla řada na mě. Jak jsem tak stála na zahradě svého bývalého bydliště, probleskla mi hlavou dávná vzpomínka. V tu chvíli už jsem věděla, kam mám zaměřit své pátrání.
Za domem byla už léta nepoužívaná psí bouda. Právě tam se kdysi jednou schovala i Helena, když byla malá. Divila jsem se, že si na to sama nevzpomněla. Ukázalo se, že moje tušení bylo správné. Michálek se tam skutečně pečlivě ukrýval, až vzadu.
Tvářil se trochu zklamaně, když mě spatřil, ale pak se nechal vylákat ven. Šťastná dcera se nejprve trochu zlobila, ale pak samozřejmě Michálka objala. Já jsem jí přitom připomněla onu dávnou příhodu z jejího předškolního věku, na kterou si ale moc nepamatovala. Hlavní však bylo, že se vnouček v pořádku našel!
Petra R. (58), Louny
