Museli jsme si všichni oddychnout, když ho čert do pekla odnesl. Po jeho smrti nám ale začal nadávat náš papoušek jeho slovy.
Starý Kudrna byl nerudný a bezohledný člověk. Svou hodnou ženu usoužil, děti bil a museli dřít jako mezkové, z domova utekli, a už je v naší vesnici nikdo neviděl.Ani zvířata neunikla, vysloveně je týral. Mnohokrát jsme jeho chování probírali, jen jsme si tak ale zavařili. Kdo proti němu řekl křivé slovo, ten to schytal. Mstil se, kudy chodil, psal anonymy, trávil nám kočky a psy, což jsme mu ale nikdy nedokázali.Neuvěřitelně si vymýšlel. Každého na úřadě přesvědčil, že to je on, kdo je v právu a komu ubližujeme. Všichni jsme byli lháři, podvodníci a lumpové. Hvízdali si pro radost Rok před smrtí Kudrny si vnuk pořídil andulku.Byl to moc hodný papoušek, který nás měl rád a vnouček ho pojmenoval Karlík. I když to bylo mláďátko, marně se ho Martínek snažil naučit mluvit. Karlík nebyl na mluvení talent. Občas jsme ho dávali s klecí ven a on si tam švitořil a snažil se komunikovat s ptáčky v okolí.Místo ptáků mu začal odpovídat starý Kudrna pohvizdováním. Vypadalo to dokonce, že si vzájemně povídají. Když se po ránu neozval dědek, začal povykovat Karlík. Jakmile Kudrna odpověděl, Karlík poskočil v kleci radostí.
A pak to začalo.
Dokázali na sebe hvízdat celé hodiny, až nám tím lezli na nervy. Což Kudrnu těšilo. Někdy začal Kudrna první a Karlík se hned přidal. Co si ti dva spolu povídali? Bylo to jenom takové hvízdání nebo našli společnou řeč? To jsme nevěděli.Nebylo divu, že se nám všem ulevilo, když čas místního démona nadešel. Skonal v nemocnici, odkud si jej odvezla rodina, a jeho dům šel do prodeje. Žádný z dědiců se do naší vísky nehrnul. Pustil se do nás Neuplynul ani týden od pohřbu, když mě jednoho dne, právě jsme večeřeli, překvapil Karlík.Když jsem procházela kolem jeho klece, celý se načepýřil a křikl: „Krůůůto!“ překvapeně jsem se zastavila. Karlík se tvářil bojovně, jakmile jsem se přiblížila ke kleci, plivl na mě několik semínek a zacloumal dvířky.„Táááhni!“ to už nebylo zdání, vyslovil to zřetelně. Běžela jsem do jídelny s tím, že Karlík mluví a nadává mi. Všichni nechali jídla a běželi se na Karlíka podívat. Ten ale už ani nepípl. „To se ti jenom zdálo,“ tvrdili všichni.Nebylo ale tomu tak. Druhý den klovl vnuka, když mu sypal zrní a řekl mu, že je trdlo, mamince vypadal do starých rašplí a nakonec ho slyšel i manžel. Na toho papouch řval: „Vrahu kradeš!“ Všechno to byly oblíbené nadávky starého Kudrny.Radili jsme se s veterinářem i se sousedy, kteří se k nám chodili na andulku dívat a Karlík je vždy také něčím počastoval z Kudrnova jadrného slovníku. „Karlíka ovládl duch zlého Kudrny,“ shodli se všichni.Co ale proti tomu dělat, to nám nikdo poradit nedokázal. Místní farář ho sice několikrát pokropil svěcenou vodou, ale Karlík jen cvakal zobákem a pak na něj plivl se slovy: „Trhni si!“ Už jsme si mysleli, že zůstane náš Karlík takový navždycky, ale jednoho dne jako když utne.Karlík byl opět náš milý a hodný anduláček. Choval se zase přátelsky, ale už nikdy nepromluvil.
Jitka (53), Vlašim .
