Až do té doby, než se naše dcerka narodila, jsme žili klidným, obyčejným životem. Dnes se děsíme každého úplňku.

Všechno to začalo s narozením naší Nikolky. Až s ní vstoupily do našeho života záhady, které si neumíme vysvětlit a které nás postihují s drtivou pravidelností.Hned první den večer, když jsme si Nikolku přivezli z porodnice, se nám stala podivná věc. Dcerka už spinkala v postýlce a my se dívali na televizi. Leželi jsme v ložnici a její postýlka byla vedle naší manželské postele.Najednou po stěně a stropě prolétlo pokojem světlo, jako když někdo pouští prasátko. Oba jsme vyskočili a běželi k oknu, protože bydlíme v prvním patře, a za námi je jen úzká silnice, garáže a pak už jen pole a les.Nikde jsme ale nic podezřelého neviděli, žádný zdroj světla. Naše známá však poté, co jsem jí svůj zvláštní zážitek vyprávěla, říkala, že jeli v tu dobu z chalupy a viděli také světlo, až museli s autem zastavit.Byl to podivný objekt, který se pohyboval nad polem, chvíli postával poblíž našeho domu a pak se prudce vznesl do nebe.

Truc svému tatínkovi

I další dny se nám děly zvláštní věci.Možná vám to přijde k smíchu, ale my jsme si to nedovedli vysvětlit. Každý den naše malá dcerka byla s námi v obýváku, kde jsme i večeřeli a dívali se na televizi a učili Natálku zvykat si na hluk a přitom spát.Večeřeli jsme vždy okolo 18. hodiny. A právě od této hodiny se vždy odehrávala tato záhada. Natálku jsme uspali a pak se chtěli v klidu najíst. Když jsem začala večeřet já, dcera tvrdě spala, alespoň to tak vy\padalo.Bylo slyšet její spokojené oddechování. Ale jak vzal příbor do ruky manžel, nebo lžičku či cokoliv jiného, a začal večeřet, v tom okamžiku začala dcera neutišitelně plakat a plakala, i když jsem ji kolébala.Jakmile manžel položil příbor a přestal jíst, tak Natálka okamžitě ustala, usnula a oddechovala, jako když se nic neděje. Manžel to zkoušel i tak, že šel večeřet do kuchyně. Situace se ale okamžitě opakovala.
Jen se dotknul jídla, Natálka začala nepříčetně řvát. Tak tomu bylo přes půl roku, večer co večer. Pokaždé když můj muž a její tatínek večeřel, dcera plakala, a jak přestal, ustal i její pláč. Až kolem roku se situace zklidnila a podivné věci se dějí už pouze kolem úplňků.Já mám klid, ale manželovi se přemisťují a na různá místa ukrývají věci dodnes.

Dana (41), Aš .