Do našeho života mohou zasáhnout přízraky z minulosti. Můj slavnostní den se změnil v zážitek, při kterém mrazilo v zádech.
Svoji první svatbu jsem měla malou, skromnou a hlavně utajenou. Vdávala jsem se tehdy z trucu na protest proti rodičům a oznámila jim to, až když se ze mě stala mladá vdaná paní. Brzy mi však bylo jasné, že jsem ve svých osmnácti letech udělala osudovou chybu, ale jako zamilovaná dívka v jiném stavu jsem vlastně moc možností neměla. Ondřeje jsem milovala z celého svého srdce a myslela jsem si, že i on mě. Naivně jsem si malovala naši společnou budoucnost. Rozvod následoval do roka a já dlouhá léta vychovávala svého syna sama.
Začala jsem přemýšlet o manželství
Po rozvodu s Ondřejem jsem prožila několik dalších vztahů. Nikdy jsem už ale nepřemýšlela o tom, že bych si svatební obřad kdy zopakovala. Až když syn vyrostl a já se zamilovala do Adama, o deset let staršího sympatického vdovce, padlo znovu slovo „svatba“. Nic nám v tom nebránilo, můj syn měl už svůj vlastní život a Adamovy děti dokonce svá vlastní manželství.
Velkou svatbu jsem zavrhla
Chvíli jsem uvažovala o tom, že tentokrát bych si konečně dopřála pořádnou svatbu se vším, co k ní patří – obřad za přítomnosti rodiny, přátel a známých, po kterém by následovala pořádná hostina. Brzy mě tyto myšlenky ale přešly – došlo mi, že na to už vlastně nemám věk a bylo by to jen zbytečné rozhazování peněz.
Byla jsem natěšená jako malá holka
Dohodli jsme se s Adamem na tom, že se spokojíme s malým obřadem na jednom nedalekém zámečku. Tam se kdysi ženil i můj budoucí nastávající, což mi ze začátku trochu vadilo, ale pak jsem se s tím smířila. Pozvala jsem své dvě nejlepší kamarádky, přičemž jedna mi šla za svědka, a pak ještě dvě blízké kolegyně z práce. Adam to měl podobně. Můj „velký den“ se blížil. Byla jsem natěšená jako malá holka. Netušila jsem však, v jaké tajemné drama se náš svatební den nakonec promění…
Malý obřad na zámečku
V onu červencovou sobotu, kdy jsem měla Adamovi říct své „ano“, bylo krásné letní počasí, přesně takové, jaké jsem si přála. Nebe bylo bez mráčku a teploty byly velice příjemné. Zdálo se, že všechno proběhne bez problémů a nedojde k žádnému zádrhelu nebo trapasu. O svatby na zámečku byl dost zájem, takže před námi i po nás měly termín zamluvený další páry.
Na chodbě se objevila žena v bílém
Během čekání jsem si všimla, že ze svatební síně vyšla ven mladá žena v bílých šatech a se závojem. Napadlo mě v tu chvíli, že možná vidím nějakou nevěstu utíkat přímo z obřadu a upozornila jsem na to Adama. Ten se zadíval na onu ženu a v tu chvíli se pod ním podlomila kolena a musel si sednout. Potil se a byl celý bledý. Lekla jsem se, že se mu udělalo špatně pod vlivem nadcházejícího obřadu. Začal se třást a chytil mě za ruku. Bála jsem se, zda třeba nemá slabší infarkt a už jsem chtěla volat záchranku, ale Adam, jakmile pochopil, co mám v úmyslu, jen lehce zavrtěl hlavou.
Nikdo jiný přízrak neviděl
Posadila jsem se tedy vedle něho na lavici a ještě pevněji stiskla jeho ruku. Nevěsta stála na druhém konci místnosti a upřeně se na nás dívala. Vypadalo to ale, že nikdo z našeho doprovodu ji nevidí: pouze já a Adam. Nechápala jsem, co se děje. Můj přítel se po několika vteřinách, které se zdály být celá věčnost, trochu vzpamatoval. Postavil se a s pohledem stále upřeným na onu ženu v bílém mě následujícími slovy pořádně vyděsil. Řekl mi totiž, že je to jeho bývalá manželka!
Zemřela před lety na nemoc
Nejprve jsem si myslela, že mám halucinace, nebo že se Adam zbláznil. Jeho první žena totiž zemřela před šesti lety na rakovinu. Jejich vztah předtím, než onemocněla, nebyl už moc dobrý, ale když se dozvěděla krutou diagnózu, tak Adamovi čest a dobré srdce nedovolily svoji životní partnerku opustit. Na smrtelné posteli mu prý řekla, že se ještě setkají. Nebral ta slova tehdy vážně.
Doprovodila nás až do síně
Teď, krátce před svojí druhou svatbou, však stál své mrtvé ženě znovu tváří v tvář! Tohle jsem se dozvěděla až později, poté, co jsem se i já dívala na postavu, která nás tvrdě a vyčítavě pozorovala. V té chvíli jsem si pomyslela, že obřad budeme muset odložit. Adam ale nakonec sebral sílu, chytil mě za ruku a přízraku své zemřelé ženy opětoval upřený pohled. Nadešla chvíle, abychom vstoupili do obřadní síně. Prošli jsme kolem tajemné bytosti, kterou jsme viděli jen my dva. Duch šel za námi, ale jakmile jsme překročili práh, začal se pomalu vytrácet.
Zmizela a už se neobjevila
Ještě na chvíli se zjevil, když se nás oddávající úředník ptal, zda se bereme dobrovolně. Jakmile jsme vyslovili své „ano“, vytratilo se zjevení definitivně. Po našem svatebním dni jsme už naštěstí přízrak Adamovy bývalé ženy nikdy víc nespatřili. To však nic nemění na tom, že svoji druhou svatbu budu mít už navždycky spojenou právě s tímto nadpřirozeným a strašidelným zážitkem, na který nadosmrti nezapomenu…
Miroslava L. (60), České Budějovice
