V lásce si neporučíš. Přestože jsem byla vdaná za jednoho, milovala jsem tajně jiného. Byl to jeho bratr a já jsem věděla, že to může mít bolestné a nevratné následky.
S manželem jsme se brali po půlroční známosti, protože jsem otěhotněla, a žít s někým jen tak nadivoko se v tehdejší době neslušelo. Bylo mi tehdy jen dvacet let, manžel byl o dost starší, táhlo mu na pětatřicet. Sice jsme si společné chození příliš neužili, ale navzdory všemu jsme se brali z lásky.
City najevo nedával
Manžel nikdy nepatřil mezi ty, kteří svou lásku k ženě projevují i navenek. Ve společnosti mě nikdy nepolíbil (prý se to nesluší), ani za ruce jsme se nevodili. „Miluji tě“ mi říkal pouze v intimních chvilkách, jinak se za to styděl. I když mi od něho slova něhy chyběla, nikdy jsem mu to nepředhazovala a nevyčítala. Byl to zkrátka typ člověka, který si své problémy a pocity řešil výhradně sám se sebou.
Měli jsme spokojený život
Jeho mladší bratr, který byl v mém věku, byl jeho pravý opak. Vždy hovorný, trochu bláznivý, ale galantní a usměvavý mladík se smyslem pro humor. S ním jsem se v těch dobách však nestihla poznat, protože po ukončení jeho tehdejšího dlouhodobého vztahu se rozhodl odcestovat do zahraničí a zůstal tam přes dvacet let. Nám s manželem se během té doby stihla narodit jediná dcera, vystavěli jsme krásný rodinný dům a postupně jsme začali zkoušet podnikat s vínem.
Návrat ztraceného bratra
Doma jsem stále více času trávila sama. Dcera byla na vysoké škole v Brně, manžel byl stále zavalen prací a mě sžírala úzkost a pocit zbytečnosti. I když by se zdálo, že jsme ideální rodinka, mně ke štěstí stále něco chybělo. Byla to obyčejná něha a touha mít si s kým popovídat.
Vše se změnilo po příjezdu mého švagra z ciziny. Ten se po dlouhé době odhodlal zakotvit na Moravě. Protože tchán a tchyně už nežili a švagr neměl dostatek financí na koupi vlastního bytu, manžel mu navrhl, aby chvíli zůstal u nás. Švagr pojednou do mého života vnesl celou horu optimismu, ale – a to bylo nejdůležitější – vzbudil ve mně pocit, že jsem opět pro někoho žádoucí a potřebná.
Tajný románek
Naše zpočátku nevinné vzájemné porozumění přerostlo do tajného mileneckého vztahu, který byl plný hluboké lásky. Tento tajný vztah trval půl roku. Bylo to pro mě asi nejsložitější období života. Na jedné straně jsem se snažila ututlat situaci jak před dcerou, tak před mužem. Na druhé straně mě trápil pocit, že se svým vyvoleným nemohu trávit tolik času, kolik bych chtěla, a pokud, tak jen potají. Naše tajné milování skončilo nečekaným zvratem.
Zásadní rozhodnutí
Můj tehdejší manžel dostal náhlý infarkt a bohužel ještě téhož dne v nemocnici zemřel. Milenecký vztah jsem okamžitě ukončila. Následovaly dva velmi těžké roky samoty a hledání sebe samé. Během nich jsem si udělala v hlavě pořádek a konečně jsem se odhodlala udělat vážný krok.
Vyhledala jsem švagra a navrhla mu společné soužití. Souhlasil.
Neúplné štěstí
Dnes jsme už sedm let manželé a svého rozhodnutí nelituji. Jednu osobu jsem získala zpět, ale jednu zase zřejmě ztratila. Je jí moje dcera, která dodnes nedokáže přijmout skutečnost, že její strýc je zároveň i jejím nevlastním otcem. Se mnou komunikuje pouze v nutných případech a vídáme se méně než nějaká vzdálená rodina, což mě velmi bolí. Přesto věřím, že mi jednoho dne odpustí a pochopí mě.
Eva S. (57), Uherský Brod
