Mezi námi se pohybují lidé, kteří se věnují temným praktikám magie. Dokud je nespatříme na vlastní oči, tak si myslíme, že jsou to jen řeči.
Před několika lety jsme se s Alešem, mým manželem rozhodli, že si pořídíme chalupu, kam bychom jezdili o víkendech. Bydleli jsme v hlavním městě a naším snem vždycky bylo mít někde na horách nebo na venkově chalupu, kam bychom mohli jezdit prozatím na víkendy, a pak tam ve stáří vždy trávit jaro, léto a začátek podzimu.
Chtěli jsme si splnit sen
Peníze jsme na to měli, prodali jsme nějaké zděděné pozemky, navíc jsme si celý život dávali část peněz z výplaty bokem. Samozřejmě jsme měli nějaký cenový strop, ale byl poměrně vysoký, takže jsme chtěli najít hlavně takový dům, který by byl velice zachovalý a nemuselo se na něm dělat moc oprav.
Téměř ideální místo
Pročítali jsme s Alešem nabídky na internetu i v novinách, ale dlouho jsme nemohli najít nějaký vhodný objekt ke koupi. Až jednoho dne zaujal Aleše inzerát na internetu. Vypadalo to, že jsme konečně našli to, co jsme hledali. Dotyčná chalupa se nacházela na trochu odlehlém místě, ale vedla k ní sjízdná polní cesta. Do nejbližší vesnice to byly asi dva kilometry, k sousední chalupě pak deset minut chůze. Lesem jsme se mohli během pár minut dostat k rybníku, ve kterém se dalo v létě koupat. Zdálo se, že je to přímo ideální objekt i místo.
Cena byla až překvapivě nízká
Zavolali jsme stávajícímu majiteli a domluvili jsme si schůzku. Už týden nato jsme se s ním dohadovali o ceně. K našemu překvapení se nesnažil cenu nijak vyšroubovat, dokonce byl ochotný přistoupit i na slevu. Skoro to až vypadalo, jako by se chtěl té krásné a pro nás vytoužené nemovitosti rychle zbavit. S Alešem jsme se shodli na tom, že je to podezřelé a mysleli jsme si, že jde třeba o nějaký realitní podvod. Po pečlivé kontrole přes známé v katastru jsme ale zjistili, že je všechno v pořádku. Našli jsme tedy jiné vysvětlení, se kterým jsme se spokojili: majitel se dostal do finančních potíží a potřebuje rychle peníze, takže je ochotný prodat dům za každou cenu.
Nabídl nám, ať tam přespíme
Na důvod prodeje jsme se ho však pochopitelně vyptávat nechtěli. Jakmile jsme však s koupí nemovitosti začali váhat, začal nás bombardovat skoro denně telefonáty. Výsledkem bylo, že nám nabídl, ať tam strávíme zkušební víkend. S jeho návrhem jsme nakonec souhlasili. Vzali jsme s sebou i moji o dva roky mladší sestru Danu. Ta bývala často sama, protože její manžel i syn lezli po horách a ona se takovému sportu vyhýbala, a tak byla ráda, že stráví víkend s námi mimo Prahu.
Náhlý pocit úzkosti
Přijeli jsme na chalupu v sobotu ráno. Prožili jsme krásný slunečný den. Bylo teprve časné jaro, takže na koupání to určitě ještě nebylo, ale jinak jsme si užívali klidu a okolní přírody. Byli jsme na procházce v nedalekém lese, došli jsme až k nejbližší vesnici. Vše se nám zdálo být v pořádku. S příchodem večera jsem z toho osamělého místa ale začala cítit trochu úzkost, ale uklidňovala jsem se, že jsem v bezpečí, po boku manžela a sestry.
Z lesa se ozvaly tajemné zvuky
Seděli jsme večer při svíčce před chalupou, když se najednou z nedalekého lesa ozvaly divné zvuky. Zněly dost výhrůžně a strašidelně, jako nějaké zvířecí mručení. Navrhla jsem, ať jdeme dovnitř do chalupy. Sestra by se mnou i souhlasila, ale Aleš, jak se dalo předpokládat, byl zvědavý. Chtěl zjistit, co se děje. My dvě jsme šly s ním, sama by žádná z nás v té chvíli v chalupě nezůstala.
Děsivá podívaná
Po chvilce cesty temným lesem jsme spatřili mýtinu, odkud se linulo světlo. Kolem něho se pohybovalo několik postav. Se srdcem bušícím jako o závod jsme se dostali tak blízko, jak to jen šlo. Připadalo mi, že se dívám na scénu jako vystřiženou z nějakého hororu. Ti lidé byli sice živí, ale někteří z nich se najednou začali proměňovat ve zvířata. Nejprve se tak jenom chovali a potom jsme v matném světle skutečně viděli psy, vlky a další šelmy!
Do rána už jsem nespala
Dana zašeptala, že je to nějaký čarodějnický sabat, při kterém na sebe berou lidé zvířecí podobu. Už jsme na nic nečekali a co nejrychleji jsme se přesunuli zpátky do chalupy. V té chvíli nám bylo s Alešem jasné, že tady bydlet nechceme, a že o těch rejdech černé magie majitel určitě dobře ví. Navrhovala jsem, ať hned odjedeme, ale Aleš mě uklidnil, že za námi do chalupy nikdo nepůjde. Přesto jsem spala jen krátkým, trhaným spánkem.
Zážitek, na který nezapomeneme
Ráno, když jsme si předčasně balili věci, všimla jsem si, že na kraji lesa stojí velký černý pes. Možná se mi to jenom zdálo, ale v jeho očích bylo něco lidského. Jestli to byl jen můj dojem, to se nedozvím. Na chalupu už jsme se nikdy nevrátili, nabídku jsme odmítli bez udání důvodů a o té noční příhodě vyprávíme jen málokdy.
Monika Š. (60), Praha
