Bylo parné léto a my si přinesli domů z obchodu spolu s konzervou nebezpečný jed. Kdyby nebylo zvláštní náhody, možná bychom dnes nežili.
Ráda bych vám napsala příběh, který se odehrál před pěti lety. Měli jsme malou fenešku Žofinku. Začátkem tohoto roku zemřela stářím, a já si řekla, že napíšu na její počest příběh, který se nám stal. Naše čtyřnohá kamarádka nám totiž zachránila život. Toho srpnového dne jsme se s manželem, vnukem a Žofkou vypravili do lesa na houby. Dělali jsme si laskominy zejména na houbové placičky, které jsou v naší rodině nejoblíbenějším jídlem. Štěstí nám přálo. Les nás obdaroval různorodou směsicí výborných houbiček a náš apetit se každou hodinu zvětšoval. Nad Davlí, kde jsme lesy brázdili, jsme koupili konzervu, která se do placiček přidává. Dojeli jsme domů a já se zvesela pustila do díla.
Mlsná jako vždy!
Konzervu jsme otevřela, ohřála, udělala smaženici a chystala se vše smíchat dohromady. Naše Žofinka poskakovala kolem mě u kuchyňské linky a kňučela, jestli kousek nevyloudí. Manžel s vnukem trávili čas na zahradě, aby si prací zkrátili čekání na oblíbenou lahůdku. Vtom zazvonil zvonek. Několikrát jsem křikla na zahradu, ale protože mě ti dva neslyšeli, rozběhla jsem se ke dveřím. Na prahu stáli dva vyšňoření pánové a okamžitě, jak jsem vystrčila nos, se mě snažili přesvědčovat o slově Jehovově. Nedalo se jim zabouchnout dveře před nosem. Po značném úsilí se mi podařilo pány vyprovodit a spěchala jsem zpět k započatému houbovému dílu. Ale co to? Maso z konzervy se ztratilo! Tedy Žofice!!!
Bojovala o život
Smutně jsme oželeli placičky a snědli jenom smaženici. Žofinku jsme si celý večer dobírali. Ráno jsme ale naši pejskovou nemohli nikde najít. Jala jsem se prohledávat každičké zákoutí naší zahrady. Pod tújí ležela naše fenka a celá se chvěla. Nemohla ani zvednou packu. Vzpomněla jsem si na její večerní hodování konzervy a pochopila jsem. V konzervovaném masu byl botulin, který je pro člověka smrtelný. Popadla jsem Žofku a běžela s ní k veterináři. Pán Bůh stál při nás, seslal pomocníky Jehovovy, aby nás zdrželi od smrtícího jídla a Žofinka měla možnost sníst, co bychom stoprocentně zkonzumovali my tři. Naše pejsková bojovala statečně a já se modlila za její uzdravení. Moje prosba byla vyslyšena. Žofka se z problémů dostala a až do 11. března tohoto roku prohřívala dál svou psí láskou teplo našeho domova.
Marie (72), Zbraslav
