Navždy nás opustil skvělý herec Josef Somr (†88). Smutnou zprávu potvrdila médiím v neděli 16. října Somrova partnerka. Hrál padouchy, podfukáře, ředitele, hochštaplery i nádražáka, který razítkuje dívčí zadeček ve filmu Ostře sledované vlaky.
Vě věku 88 let zemřel herec Josef Somr. Ve filmech ztvárnil přes 70 postav, slavné je například jeho ztvárnění postavy výpravčího ve filmu Ostře sledované vlaky. Byl sice už nějaký pátek v divadelním důchodu, patřil však mezi nezapomenutelné herecké legendy.
Prosadil se i v rádiu. Získal ocenění za účinkování v rozhlase, jeho příjemný hlas byl ke slyšení například v úspěšném cyklu Pohádky tisíce a jedné noci. Několikrát ho využili tvůrci večerníčkových seriálů, například v Bubácích a Hastrmanech.
Jako člověk byl ve svém okolí známý svou slušností a plachou uzavřenou povahou, do svého soukromí jen málokoho pustil. Vždycky měl rád klid. Ačkoli ztvárnil celou řadu různých postav a charakterů, roli milovníka nikdy nedostal. Prý kvůli své vizáži. Nikdy mu to ale nevadilo. Záporní a problémoví jedinci se podle něj hrali daleko líp.
Somr na mašině?
Narodil se v moravské obci Vracov u Kyjova jako prostřední ze tří bratrů. Rodiče žili skromně a svoje děti vedli k pokoře a úctě k tradicím. Měli malé hospodářství a vinohrad, kde musel Josef Somr (†88) od útlého dětství pomáhat. Tatínek původně pracoval jako truhlář, ale pak si našel místo na dráze a postupně tam prošel všemi profesemi, až se z něho stal výpravčí.
Malý Josef za ním často chodil do práce a naučil se přehazovat hradla, výhybky a moc ho to bavilo. Parní lokomotiva ho fascinovala, proto jako kluk chtěl být strojvedoucím. To ještě netušil, že ke dráze se v dospělosti jednou vrátí.
Strýček farář zasáhl
Josef byl přesvědčen, že půjde v otcových stopách. Když ale v roce 1944 nastoupil do kyjovského gymnázia, zjistil, že technické obory mu nejdou, a tak myšlenka na práci strojvedoucího padla. Po maturitě odjel s kamarádem do Brna a podal si přihlášku na JAMU. Josefa přijali na místo uvolněné po adeptovi, který studium vzdal. Když to rodičům řekl, tatínek zuřil.
Popadl syna a odvedl ho za strýčkem farářem. Doufal, že mu jeho šílený záměr rozmluví. Jenže strýček prohlásil, že herec je vlastně něco jako sluha boží, také mluví k lidem a pomáhá jim. Tak rodiče svolili. Josef Somr (†88) v roce 1956 dokončil studium a odešel do divadla v Českém Těšíně.
Po dvou letech se vrátil do Brna a poté působil v Divadle bratří Mrštíků. Následující čtyři roky odehrál v Pardubicích, kde si jeho talentu všiml režisér Jan Kačer (86) a nabídl mu angažmá v právě založeném pražském Činoherním klubu. Z něho po třinácti letech přestoupil Somr do Národního divadla. Když se divadelnímu souboru představoval, přišel za ním Jiří Sovák (†79) a přivítal ho slovy:
„Vítejte v údolí umírajících slonů“. V Národním se totiž v té době musela hrát řada představení ovlivněná vkusem tehdejšího režimu. Josefovi se stýskalo po Činoherním klubu a pomýšlel na odchod. Radovan Lukavský (†88) mu však řekl, že z Národního se neodchází, z něj se herci musejí nechat vynést. A tak Josef Somr zůstal.
Svůdník Hubička
K filmu se dostal až ve třiceti. Vyhlédl si ho asistent režie Juraj Herz (†83) pro roli vězeňského lékaře ve filmu Obžalovaný. A o dva roky později mu již Jiří Menzel (†82) nabídl úlohu výpravčího Hubičky ve filmu Ostře sledované vlaky.
Role přinesla Somrovi obrovskou popularitu, ale zároveň narušila vztahy s otcem, který s ním přestal mluvit. Postavu svůdníka Hubičky bral jako urážku počestnosti železničářů, kde léta pracoval. Obzvlášť se mu nezamlouvala slavná razítkovací scéna.
Film ale získal Oscara za nejlepší zahraniční snímek. Stranický filmový kritik Jan Kliment (†72) se ale rozzuřil, když Menzel prohlásil, že film se odehrává v době „kdy vlaky jezdily ještě včas a železničáři nosili čisté uniformy.“
Ke snímku měli výhrady i v Moskvě, tak skončil na dvacet let v trezoru. Josef ale pronikl mezi elitu a pak se objevil v takových snímcích jako jsou Údolí včel nebo Smuteční slavnost. Jeho specialitou byli nejrůznější slaboši, intrikáni a nesympatické osoby, jako byl nespokojený trafikant Soumar v seriálu Byl jednou jeden dům.
Své místo si našel i v dabingu a velký prostor dostal v rozhlase. Za své umění získal mnoho ocenění – v roce 1997 Cenu Thálie za roli v Romanci pro křídlovku a další v roce 2001 za roli v představení The Gin Game.
V roce 2002 se rozhodl odejít do důchodu. Krátce nato skončil v nemocnici s těžkým onemocněním slinivky. V bezvědomí ležel několik týdnů a rekonvalescence byla dlouhá. I přesto začal opět příležitostně vystupovat.
Největší a nešťastná
Málokdo ví, že se oženil už během studií. Manželství ale rychle vyšumělo. Děti neměli. Samotářskému a tichému Josefovi volnost a klid vyhovovaly. Později, když získal malý byt na Vinohradech, byl dokonce rád, že ho v něm nikdo neruší.
Velkou lásku však zažil. V minulosti to vypadalo, že si vezme za ženu Evelynu Steimarovou (77), která ale nakonec skončila v náruči Bolka Polívky (73). Steimarová o své vztahu s Josefem prozradila: „Poznali jsme se při natáčení Soukromé vichřice, obdivně jsem na něho hleděla, už byl slavný, ale vůbec jsem ho nezajímala.
Když jsem pak hrála v Činoheráku, už si mě začal trochu všímat. Na divadelní mikulášskou nadílku jsem přivedla malou dceru a on seděl u piana, Vendulka si suverénně přisedla a brnkala s ním. Tenkrát se ke mně otočil a řekl:
„Holky, já vás beru obě.“ No a to rozhodlo, Bylo to vážné, toužila jsem po jistotě, jenže jsem odjela točit Baladu pro banditu. Na place tam pod stromem seděl nosatý kluk, o kterém mi řekli, že je to moc dobrý herec z Brna, a koukal na mě pronikavýma modrýma očima. Byla jsem ztracená.“
Seznámení s Bolkem bylo pro Steimarovou osudové, zamilovala se do něj. „Pepa Somr mi to dlouho neodpustil, polovina kolegů se mnou nemluvila a já se jim ani nedivila,“ přiznala herečka po letech.
Zůstal v rodině
V Národním divadle pak potkal svou životní družku, herečku Zuzanu Šavrdovou (†65). Žili spolu léta a skvěle si rozuměli. Nikdy ale nebyli svoji. Když v roce 2011 zemřela na rakovinu, byl Josef na dně. Chuť do života mu vrátila až Zuzanina sestra Jaroslava, která pracovala jako rekvizitářka.
Po roce se k překvapení všech vzali. Josef stačil ještě požádat o svolení k sňatku její maminku. Ta prý řekla pouze: „Ježíšikriste!“ Josef byl šťastně zamilovaný a sám se výjadřil nasledovně:
„Hodiny sice odbíjejí, čas letí, ale do za pět minut dvanáct ještě zbývá padesát pět minut. Myslím, že za tu dobu se dá prožít ještě moc krásných věcí. Jenom, aby na to byli lidi.“ Dodejme – třeba takoví, jako Josef Somr.
Byl osobitý a měl velký herecký talent
Diváci si ho mohou pamatovat jako jednoho z vysloužilých vojáků ve filmové pohádce o třech veteránech nebo z filmů Slavnosti sněženek, Konec starých časů či ze série Básníků. Generální ředitel Národního divadla Jan Burian k jeho odchodu dodal:
„Byl mimořádně pokorný a přátelský člověk, skvělý kolega. Byl citlivý, nebál se studu, měl přirozenou schopnost vidět postavy groteskně i s překvapivým smutkem,". Velké oblibě se Josef Somr těšil u diváků, ale i u svých hereckých kolegů.
