Krásná, krátká pozdní láska

Pozdní láska je stejně krásná jako ta první. Dokáže také tam ovšem bolet. Přesto by se jí člověk neměl vzdávat.

Ještě pořád doufám, že se zastaví. Upekla jsem bábovku a udělala svíčkovou. Stálo mě to dost peněz. Ale co, teď už mi na ničem tak moc nezáleží. A už vůbec ne na penězích. Toužím jen po hřejivém obětí někoho blízkého. Jsem tak strašně sama a celá smutkem bolavá.

Také vás může zajímat ...

Setkání na dovolené

Před šesti lety jsem se rozhodla jet s manželem do Chorvatska. Rodina mé dcery mě v tom plně podporovala. Byli jsme už oba čerstvě v důchodu a konečně jsme mohli bezstarostně vyrazit na společnou dovolenou.

Jenže právě tam, hned při nástupu do autobusu jsme se potkali s Lubošem. Naše oči se střetly a se mnou se všechno zatočilo. Přičítala jsem to tomu horku a cestovní horečce. Jenže to bylo úplně jinak.

Sama sobě jsem se musela smát

Ten člověk mě neskutečně přitahoval. Vůbec jsem to nechápala. Ale ani já jemu nebyla lhostejná. Vyhledávali jsme každý sebemenší důvod, abychom spolu mohli mluvit, sedět vedle sebe u stolu.

Zkrátka jsme vzpláli a nedalo se to nijak zastavit. Dovolená ještě proběhla v klidu. Pak jsme se několik týdnů scházeli tajně, ale věčně to tajit nešlo.

Obrovský skandál

Byla jsem zamilovaná jako ve dvaceti. Chovala jsem se bláznivě a směšně, stejně jako Luboš. Bylo nám ale přes šedesát a už jsme ani jeden z nás nechtěli ztrácet čas. Oba jsme proto podali žádost o rozvod.

Byl to skandál. A ještě větší, když vzápětí na to, po rozvodu, jsme se vzali. Nejhorší pak bylo, že jsme se nastěhovali do mého bytu, na který si dcera dělala zálusk pro svého syna. Rodina mě prostě odepsala.

Ale mě to tehdy ani moc nevadilo. Byla jsem docela obyčejně šťastná a láskou poblázněná.

Pár krásných let

Nikdy jsem nikoho nemilovala tak, jako Luboše. Vážně jsem prožívala první skutečnou lásku. Můj nový život s druhým manželem byl krásný. Byli jsme neustále spolu. Chodili jsme na dlouhé, příjemné procházky.

Četli si knížky a pak si o nich povídali. Chodili jsme na koncerty a občas i do divadla. Jeli jsme ještě jednou do Chorvatska, na místa, kde jsme se seznámili. Vše bylo krásné. Jediné, co mě trápilo, že moje dcera se mnou prakticky nemluví.

Jedině, když jsem já zavolala, mluvila chvíli a velmi úsečně.

Krutý osud nás rozdělil

Čtyři roky krásného života uběhli a Luboš se vrátil domů z preventivní prohlídky nějak sklesle. Chvíli trvalo, než jsem zjistila, že mají podezření na vážné onemocnění. Během několika dní se bohužel potvrdilo, že má Luboš rakovinu slinivky.

Bylo to zdrcující poznání. Luboš byl ale statečný a do poslední chvíle, co mu to jeho zdravotní stav dovoloval, neslevil z našich rituálů a denního harmonogramu. Oba jsme věděli, že se náš společný čas krátí a chtěli jsme si ho užít na maximum.

Luboš mi za necelý rok po kruté diagnoze, zemřel v náručí.

Nevím, co dál

Takovou bolest jsem ještě nikdy necítila. Luboš zemřel a mě tu zanechal naprosto bezradnou a zoufalou. Jistě, prožili jsme spolu pět krásných let, ale klidně to mohlo být i dalších dvacet.

Zůstala jsem sama a bloudím beznadějně bytem. Život vážně dokáže být dost krutý. Navíc mám narozeniny, které jsme ještě chtěli strávit s Lubošem. Měli jsme už koupené lístky na koncert. Nakonec přece jen slyším zvonek u dveří.

A za nimi stojí moje dcera s vnukem.

Věra T. (67), Tábor

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

...