Dneska mladí svatbu většinou odkládají, o dětech ani nemluvě. Jenže před víc než dvaceti lety to bylo jiné. Vdávala jsem se dost mladá a děti jsme také měli brzo. S Dominikem jsme v tomhle byli zajedno. Díky tomu pak naše děti opustily rodné hnízdo, ještě když jsme byli relativně mladí. Těšila jsem se, co všechno budeme podnikat, manžel byl vždycky hodně akční typ. Když jsme spolu chodili, provázela jsem ho při jeho dobrodružstvích. Ale jak přišly děti, měla jsem jiné starosti a už na to nebyl čas. Ze začátku šlo všechno podle plánu. Měla jsem pocit, že jsme se vrátili zpět do mládí.
Tohle se nemělo stát
Vždyť nám taky teprve táhlo na padesát. V tom nadšení jsem si nevšimla prvních varovných příznaků. Došlo mi to až později. Manželova kamaráda Jaromíra jsem nikdy neměla moc ráda. Vždy mi přišel hrubý a protivný. Jenže i já měla kamarádky, ze kterých nebyl Dominik nadšený, a toleroval mi je. Takže já na oplátku neřešila Jaromíra. Když jsme ho tenkrát potkali ve městě, stěžoval si na svou ženu. Tituloval ji „stará“ a nadával jako špaček. Dělával to často, ale tentokrát to bylo mnohem drsnější. Nadával, že se z ní stala hysterická klimakterická kráva a že takové by měli svážet někam na pustý ostrov. Nechtěla jsem ani věřit svým uším. Nelíbilo se mi to, jenže jsem moc dobře věděla, že kdybych se ohradila, jen bych to všechno zhoršila. Nepříjemně mě překvapil ale i můj muž. Obvykle se snažil Dominika mírnit, ale tentokrát ne. Smál se, jako by to, co jeho nevychovaný kamarád vykládal, byl bůhvíjak dobrý vtip. Doma jsem mu to vyčetla. „No, já vím, že není žádný profesor. Ale v podstatě má pravdu. Ženské po padesátce se většinou chovají děsně. Tak co má dělat, když má doma takovou slepici.“ Hrozně jsem se naštvala. „Jo tak slepici? Jen proto, že je starší? A co budeš dělat za pár let ty se mnou? Vyměníš mě za novější model?“ manžel se ale tomu, jak mě vytočil, jen smál. Samozřejmě že jsem na to časem zapomněla. Ale ne úplně. To totiž ani pořádně nešlo. Manžel jako by se nedokázal udržet a občas vedl hloupé vtipy na ženy v přechodu, na to, jak se mění kolem padesátky. Stěžovala jsem si na to kamarádce. Uklidňovala mě, že má asi strach z padesátky sám, a když ho to čeká už za rok, tak kolem sebe kope. To vypadalo logicky. Tak jsem si s tím zbytečně nelámala hlavu.
Je klimakterium tak hrozné?
Ani s tím, že chtěl víc času trávit s kamarády a naše společné aktivity postupně odsouval do pozadí. Po jeho padesátinách se to nijak nezlepšilo. Ale to už jsem byla na jeho občasné, z mého pohledu krajně nevhodné chování zvyklá. Taky jsem měla jiné starosti. Objevily se u mě nějaké gynekologické problémy. Když jsem si zašla k lékaři, vysvětlil mi, že se mi hlásí menopauza. Hodně žen se tohohle životního období děsí. Mají strach ze stáří, obávají se, že už nebudou tak docela ženy. Já to takhle nebrala. Těšila jsem se, že mě nebudou každý měsíc omezovat měsíčky. Navíc jsem se cítila dost mladě, byla jsem zdravá, aktivní, neměla jsem důvod něčeho se obávat. Koneckonců, tahle změna čeká každou z nás. Doma jsem se pochopitelně svěřila manželovi. Čekala jsem, že mě vyslechne, možná na to téma trochu zažertujeme. Jaký omyl. Místo pochopení a humoru opovržlivě zkřivil tvář. „Takže teď budu mít taky doma klimakterickou krávu?“ Jako vtip to bohužel nemyslel. Snažila jsem se zachovat klid, ale nedalo mi to. Chtěla jsem vědět, proč se tak chová. Místo vysvětlení řekl, že měl pravdu. Už prý to začíná, šťouravost je jeden z příznaků. Byla jsem v šoku. Dominik mě od toho rozhovoru začal shazovat před známými a přáteli. Většina to nechápala, ale našlo se pár takových, kterým to přišlo v pořádku. Kamarádka mě uklidňovala, že to dělá z hlouposti, ze strachu z budoucnosti, protože neví, co si má myslet. Bylo to ale čím dál horší. Mluvit se s Dominikem nedalo a já cítila, jak se mezi námi otevírá a prohlubuje propast. Když jsem pak ve městě zahlédla svého muže s mladou, asi tak dvacetiletou zmalovanou a potetovanou slečnou, byla to už jen poslední kapka.
A mělo být hůř
Můj někdejší báječný muž se tvářil, že je všechno v pořádku. Dokonce se vyjádřil v tom smyslu, že chlap má právo vyměnit starou za mladou, když už je stará moc stará. Byla to pro mě rána. Někomu to přijde divné, ale měla jsem ho pořád ráda. Měli jsme společnou minulost, dva kluky, a když začal takhle blbnout, doufala jsem, že se to změní. Byla to rána pro mé sebevědomí. Když vám někdo, na kom vám záleží, začne opakovat, že jste stará, dobrá tak do šrotu, nakonec ve vás začne hlodat červík pochybností. K rozvodu jsem tak šla hodně nalomená. Dneska je mi padesát jedna. Manžel žije s mladou milenkou a starají se o miminko. Já se snažím dát se dohromady. Jenže i když jsem si slibovala, že se nenechám zdeptat, lehké to není. Ani když vypadáte dobře a mladě, hledání přítele po padesátce není zrovna nejjednodušší. I tak nepřestávám doufat, že mě v životě ještě nějaké štěstí čeká.
Kristýna P. (51), Berounsko .
