Nejsme schopni vidět všechno, co nás obklopuje. Některé věci se objeví, když se podíváme na svět prostřednictvím fotoaparátu.
Celý život jsem ráda fotila. Nejčastěji jsem k tomu měla příležitost při různých rodinných oslavách nebo výletech. Focení přírody mě obzvlášť bavilo. Krásná scenérie a tolik barev, především na podzim. Na výlety jsme často jezdili s rodiči, když jsem byla malá holka, později s kamarádkami ze střední a vysoké školy, a nakonec jsem tuto tradici zavedla i ve svém manželství. Vlastně to nedalo ani moc práce, protože Roman, můj muž, měl podobnou toulavou povahu jako já.
Kaplička u silnice
Jednoho dne se nám stala podivná příhoda, ze které mi dodnes běhá mráz po zádech. Bylo to v roce 1985. V té době už byly naše děti skoro dospělé, přesto se nám je občas podařilo přesvědčit k nějakému společnému výletu. Pamatuji si přesně to datum – byl to 20. červen. Vraceli jsme se autem domů a mně se zalíbila malá kaplička na kraji pole. Chtěla jsem si tam své blízké vyfotit, a tak jsem požádala Romana, aby u krajnice zastavil.
Tajemný muž
Udělala jsem několik snímků své rodiny, a pak jsem si vyfotila i kapličku samotnou. Fotila jsem na klasický černobílý film, protože jsem ho měla radši. Proto jsem až doma, po vyvolání snímků, zjistila něco strašně podivného. Jak na obrázcích dětí a manžela, tak na fotkách samotné kapličky tam byl někdo, kdo tam nepatřil – úplně cizí postava s kápí na hlavě!
Výlet jsme zopakovali
Ten objev mě vyděsil. Nemohl to být ničí žert, vždyť jsme na tom místě byli opravdu jen my a nikoho jiného jste tam neviděli! Nechtěla jsem záhadou zatěžovat syna nebo dceru, ale manželovi jsem snímky ukázala. Považoval je nejdřív za nějaký můj vtip nebo fotomontáž, když jsem ho ale ujistila, že o nic takového se nejedná, zmocnil se ho stejný neklid jako mě.
Velká záhada
Týden nato jsme si s Romanem k té kapličce udělali znovu výlet. Opět jsem tam vyfotila několik snímků, ale při vyvolání už na těch nových žádná cizí postava nebyla. Nechápala jsem, jak je to možné, ale jelikož jsem neznala nikoho, kdo by se zajímal o nadpřirozené věci a také v té době nebyl internet, tak nebylo s kým se poradit. Celá ta nepříjemná záležitost tedy zůstala nevysvětleným tajemstvím.
Po fotkách se slehla zem
Až po mnoha letech, v roce 2012 jsem se rozhodla navštívit jednoho esoterika. Když jsem ale hledala fotky z onoho červnového dne, nikde jsem je nenašla. Ani negativ. A tak k první záhadě přibyla ještě druhá. Obávám se, že na své otázky už nikdy odpověď nenajdu.
Marcela D. (62), Chomutov
