Po smrti manžela se náš syn ukázal jako vypočítavý sobec!

Jeho požadavky při dědickém řízení mě doslova šokovaly!

Každému se v životě stane, že ho zklame člověk, do kterého vkládal naděje. Nejhroznější ale je, když se takového zklamání dočkáte od vlastního dítěte!

V době dospívání jsem snila o početné rodině. Nebylo mi to ale dopřáno. Našla jsem si sice hodného manžela a za Martina se ve čtyřiadvaceti letech provdala, ale děti nám osud nedopřál – s jedinou výjimkou. Brzy po svatbě se nám narodil syn Vojta.

Také vás může zajímat ...

Další pokusy o těhotenství ale dopadly vždy špatně a nakonec jsem už další děti mít nemohla. Nijak mi to ale nakonec nebránilo v rodinném štěstí. Vojta byl inteligentní dítě, na základní škole neměl žádné problémy ani s učením, ani s chováním.

Problémy nastaly až na gymnáziu, kdy se chytil špatné party. Tehdy ho málem vyloučili a nebýt intervence mého muže, asi by k tomu skutečně došlo. Měla jsem si už v té době všimnout, jak se původní povaha mého syna mění k horšímu.

Po hádce odešel z domova

Vojta nakonec odmaturoval. Měl s námi už velmi napjaté vztahy, zejména s manželem. Musím přiznat, že i Martinova povaha doznala změn k horšímu. Už to nebyl ten pozorný a ochotný partner, stával se z něho zamračený a zahořklý sobec.

Vojta stále bydlel u nás, ale po jedné obzvlášť zuřivé hádce se svým otcem z domova odešel. Se mnou dál udržoval kontakt, na Martina nijak nereagoval. Takhle to trvalo několik let. Věděla jsem, že má přítelkyni a pak mi přišla i pozvánka na svatbu.

Bylo to ale jedině s podmínkou, že se nedostaví Martin. To jsem odmítla a tak jsem to, jak můj jediný syn říká své vyvolené „ano“, neviděla. Vojta se kupodivu neurazil a nějaké spojení mezi námi probíhalo i nadále.

Potom přišel v mém životě zásadní zlom: Martin měl tragickou nehodu, po které zůstal v nemocnici ležet v kómatu. Měsíc ho udržovali při životě na přístrojích. Vojtovi jsem o tom řekla, ale ani jednou za svým otcem nepřišel.

Smrt otce mu byla lhostejná!

Jednoho dne mi z nemocnice zavolali, že můj manžel zemřel. Byla jsem na tu zprávu víceméně připravená, lékaři mi předtím řekli, že Martin má jen malou naději. Přesto jsem se psychicky složila. S přípravou pohřbu mi pomáhali příbuzní a známí. Od nich se také o smrti Martina dozvěděl Vojta.

Čekala jsem, že alespoň v této situaci odloží tu svoji nenávist, jakou vůči otci choval. Neodložil. Vzkázal mi krutá slova: prý je mu to jedno a na pohřeb s ním určitě nemám počítat. Skutečně to dodržel a při smutečním obřadu jsem se ho nedočkala.

Hrozně moc mě to mrzelo. Ještě to zvýšilo počet slz, které jsem proplakala. To jsem ještě nevěděla, že zklamání z Vojtovy neúčasti není tím posledním, které mi připraví. Jedním z důsledků předčasné Martinovy smrti bylo totiž také dědické řízení. A právě tam se ukázalo, co je můj jediný syn vlastně zač.

Přišla jsem o něho navždy

U notářky jsem se po velmi dlouhé době opět setkala s Vojtou osobně. Byl tam v přítomnosti své ženy. Ta mi připadala jako chladná, materialisticky založená osoba. Vojta mi nejprve vyčinil za to, že jsem nebyla na jejich svatbě. To napětí, které předtím panovalo mezi ním a Martinem, nyní přenášel na mě.

U notářky se ukázalo, že bude požadovat z dědictví mnohem větší díl, než na jaký měl právo. Vyrukoval s nejrůznějšími vymyšlenými historkami o týrání, o zkaženém dětství a podobně. Chtěl za to nějakou kompenzaci. Nejhorší bylo, že mluvil natolik přesvědčivě, až mu notář uvěřil.

Doporučil synovi, aby ty informace zveřejnil. Byl očividně na jeho straně. V té chvíli mi bylo jasné, že jsem o Vojtu přišla definitivně. Musela jsem proti němu bojovat. Spojila jsem se s bratrem jednoho kolegy, který byl právníkem.

Nakonec dědické řízení proběhlo tak, jak to bylo stanoveno zákonem. S Vojtou jsem se od té doby nesetkala, vím jen z doslechu, že má dvě děti a odstěhoval se do Prahy. Vnoučata asi nikdy neuvidím.

Magda L. (62), Trutnov

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

reklama