Rozzlobení duchové

Některá místa vypadají na pohled krásně a nevinně, přesto v sobě ukrývají temné síly, se kterými není radno si zahrávat…

Před osmi lety zdědil manžel po svých rodičích chalupu na Vysočině. Jelikož jsme vlastní domek k bydlení měli, rozhodli jsme se, že objekt budeme využívat jako rekreační chalupu na víkendy a dovolené. I když byl domek starý, tak byl zachovalý a dobře udržovaný.

Také vás může zajímat ...

Přesto jsme se s manželem rozhodli udělat pár zásadních změn. A protože zrovna začínalo jaro, do rekonstrukce jsme se chtěli pustit co nejdříve. Až později jsem si vzpomněla na slova mého zesnulého tchána, který říkal, abychom ten dům, až ho jednou zdědíme, nechali v původním stavu a příliš na něm neměnili.

Prý by to mohlo mít nečekané následky. Tehdy jsem si však myslela, že to říká jen ze sentimentu, a tak jsem jeho slovům nepřikládala větší význam. A to byla chyba.

Stín u plotu

První noc, kterou jsme s manželem v domku strávili, jsem měla sice klidný spánek, ale hodně zvláštní sen. V něm jsem se přenesla do dob dávno minulých a viděla jsem, jak se na chalupě kdysi žilo.

Byla tam početná rodina s mnoha dětmi, které vládl rázný venkovan. Po probuzení jsem si myslela, že jsem si prostě jen pod tíhou dojmů představovala, jaké to tu kdysi bylo. Druhý den odpoledne jsem ale zahlédla někoho u plotu, tak jsem se šla podívat, kdo k nám jde na návštěvu.

Nikdo tam ale nebyl. Pak jsem si uvědomila, že ta postava byla hodně podobná onomu venkovanovi ze snu, a tak mě napadlo, že to byly jen nějaké vidiny.

První varování

Během dalších týdnů jsme chtěli začít s rekonstrukcí. Jako první jsme měli v plánu zbourat jednu vnitřní příčku a rozšířit tak hlavní místnost. Manžel měl známého architekta, který se přijel na dům podívat a slíbil, že nám udělá podrobný plán.

Po cestě z chalupy měl ale autonehodu. Naštěstí se mu nic vážného nestalo. Skončil jen s pohmožděninami a jedním nalomeným žebrem. Teď už však vím, že to bylo první varování ze strany duchů zemřelých obyvatel chalupy.

Děsivé vrčení

Další nepříjemnosti na sebe nenechaly dlouho čekat. Hned první den, kdy se dělníci pustili do bourání příčky, zasáhl jednoho z nich uvolněný trám do hlavy, takže ho museli odvézt do nemocnice na šití.

Jeho kolega potom tvrdil, že v chalupě straší, protože se mu ve zdi zjevila nějaká rozzlobená tvář. To jsme ještě nebrali příliš vážně. Tu noc mě ale probudily zvláštní zvuky, jakési zlověstné vrčení, které se ozývalo ze všech stěn kolem.

Manžel míval tvrdý spánek, takže jsem ho musela vzbudit. Tehdy poprvé jsme si museli přiznat, že s chalupou asi skutečně bude něco v nepořádku.

Poslechli jsme

Než se v rekonstrukci pokračovalo, přišly další podivné úkazy. Voda z kohoutku buď netekla vůbec nebo tekla zrezivělá. Jednoho večera dokonce vzplál oheň v krbu. A nakonec se mě i manželovi zjevil na zahradě onen venkovan ze snu a varoval nás, ať stavení necháme tak, jak je. Uposlechli jsme a od té doby už byl klid.

Radka L. (58), Sedlčany

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

...