Se svojí starší sestrou Bětkou jsem vycházela vždycky dobře, i když jsme se ve spoustě věcí lišily. Já jsem byla vždycky spíš taková ta holka do světa, zatímco Bětka byla velmi duchovně založená. Věřila nejen v Boha, ale i v anděly, proroky a další dobré síly. Mezi námi byl dost velký věkový rozdíl – třináct let – takže mi Bětka byla tak trochu i náhradní matkou, poté, co nám tu skutečnou vzala rakovina.
Vyhnula se smrti!
Sestra byla přesvědčená o tom, že existuje posmrtný život a že naši blízcí, kteří nás opustili, nad námi dál drží ochrannou ruku. Já jsem spíš používala běžný selský rozum, jak se říká. Několik příhod mě ale postupně přesvědčilo o tom, že nadpřirozené síly skutečně existují.
Bětka měla totiž postupně prorocké sny, které – jak se ukázalo – nakonec zachránily život. Jednoho zimního dne se jí zdálo o mamince. Ta jí zvala k sobě na hřbitov. Bětka se nejprve polekala, že maminka oznamuje její smrt. Věděla, že se říká, jak k sobě mrtví přivolávají živé.
Ten sen o hřbitově se zdál sestře ještě dvakrát. Nakonec se rozhodla vydat se k maminčinu hrobu a tam se s její duší pokusit navázat přímo kontakt. Šla na hřbitov místo obvyklé návštěvy kostela, kam chtěla zajít až potom.
S maminkou se nespojila, ale když pak zamířila ke kostelu, přišel šok: ze střechy se tam utrhl kus ledu se sněhem a těžce zranil starou paní, která kolem svatostánku právě procházela. Ta paní pak na následky zranění zemřela.
Stalo se to právě v době, kdy Bětka kostel pravidelně navštěvovala. Uvědomila si, že nehoda se mohla přihodit jí – a bylo jasné, proč ji maminka povolala k sobě na hřbitov.
Pochopila jsem to se zpožděním
O pár let později varoval jeden ze sestřiných snů přímo mě a mojí rodinu. Bětka mi líčila, jak se jí několik nocí zdálo, že naše babička odhání od sebe mě a mého manžela. Nesměli jsme se v tom snu k sobě vůbec přiblížit.
Bylo to divné a mě se zmocnilo podezření, že to třeba ukazuje na rozchod či rozvod. Přitom jsem ovšem měla se svým mužem celkem bezproblémový vztah. Nějaké ty drobné spory nebo hádky patří do každého vztahu.
Dva dny poté, co se Bětce ten sen zdál naposledy, jsme s manželem měli jet na návštěvu ke známým. Můj muž na mě spěchal a já se urazila a řekla mu, ať si jede sám. Vzal to doslova a skutečně odjel. Po několika kilometrech měl nezaviněnou autonehodu, dost těžkou.
Ze strany do něho vrazil nákladní vůz, který mu nedal přednost. On sám to odnesl jen pár modřinami, ale kdybych bývala seděla na sedadle spolujezdce, odkud náraz přišel, neměla bych šanci přežít. V tu chvíli mi došlo, co měl Bětčin sen znamenat.
Zachránila mě vlastně ta hádka a manželův spěch, ale jinak všechno přesně odpovídalo. Podle snu jsem se měla něčemu společnému s manželem vyhnout.
Vnuka jsem varovala včas
Třetí příklad se stal před pěti lety. Bětce se tehdy celý týden zdálo o mém vnukovi Míšovi. V jejím snu na chlapce útočily divoké šelmy. Odehrávalo se to někde na malé vesnici. Krátce nato chtěl vnuk se spolužákem jet navštívit dalšího kamaráda do nedaleké vsi.
Přemluvila jsem dceru, aby Míšu nikam nepouštěla. Poukázala jsem přitom na sestřin sen a na to, jak se už několikrát ukázalo, že se jedná o varování. Dobře jsem udělala. Míšův spolužák odjel do vesnice sám a napadli ho tam dva volně pobíhající psi.
Ošklivě mu potrhali nohy, poležel si dlouho v nemocnici. Tehdy mi dcera i vnuk děkovali, že jsem je na Bětčin sen upozornila. Je mi moc líto, že další varování už nepřijdou. Sestra loni zemřela. Už dávno ale věřím tomu, co mi říkala a myslím si, že pokud život můj nebo mých blízkých bude v ohrožení, dá mi Bětka vědět i z onoho světa!
Ilona B., (66), Přerov
